Herstorie

Mezinárodní den žen nevznikl jako pitoreskní oslava ženství s jejími dlouhými vlasy, tajuplným lůnem a hysterií. Nevyvinul se ze společenské potřeby zpříjemňovat ženin těžký dvou- až třísměnný život alespoň jednou za rok oslavnou písní, pohlazením, dárečkem. Není to minulým režimem vymyšlený pa-svátek. Mezinárodní den žen navazuje především na historické vzpoury žen proti nespravedlnosti, zbytečnému umírání a za rovnoprávnost pohlaví. Jeho stoupenkyně a stoupenci následují starořeckou Lysistratu, iniciátorku „velké sexuální stávky žen“, která soustavným odpíráním sexuálního styku nutila muže složit zbraně a ukončit války. MDŽ uctívá pařížské ženy, které v průběhu Velké francouzské revoluce prosazovaly rovné volební právo (tedy i pro ženy); a tehdejší slavné heslo si pro své potřeby zcela samozřejmě pozměnily na volnost, rovnost, sesterství. Současný Osmý březen je holdem patnáctitisícovému davu žen, který v New Yorku roku 1908 svými požadavky na ekonomická práva a lepší kvalitu života a svým heslem „chléb a růže“ myšlenku Dne žen odstartoval. Je poklonou Klaře Zetkin, která spoluorganizovala první pouliční protesty pod hlavičkou Mezinárodního dne žen v březnu 1911 v Německu. Přes milion žen a mužů v Rakousku, Dánsku, Německu a Švýcarsku tehdy požadoval rovné volební právo, rovné právo na práci a vyrovnání nerovných pracovních podmínek a kromě jiného i zákaz dětské práce. Osmý březen upomíná na podpis úmluvy Organizace spojených národů v roce 1945 v San Franciscu, která představuje první mezinárodní ujednání prohlašující rovnost pohlaví základním lidským právem. Respekt k MDŽ znamená respekt k principu, podle kterého nemohou být žádné sociální, ekonomické a politické problémy řešeny bez rovného zapojení žen a mužů do rozhodovacích procesů. K principu, který nyní již samozřejmě prosazují jak evropské, tak mezinárodní instituce pod magickým názvem gender mainstreaming. Osmý březen je již také po několik desetiletí možností, jak dát najevo svou schopnost myslet na náplň sousloví (ženská) lidská práva v globálním měřítku. A distancovat se od zneužívání žen jako levné pracovní síly, od vnímání žen jako součásti válečné kořisti, od obchodu se ženami, od domácího násilí či ženské obřízky…

Tolik kořeny. Současnost Mezinárodního dne žen je ovšem možno popsat dvojím způsobem: v některých koutech světa se potácí s inzerátem „chcete mě?“; v jiných koutech světa má své poslání průzračně jasné, konkrétní a žité.

Osmý březen po česku

Stačí naznačit: emdéžet... a média včetně těch hospodských se pilně plní mužsko-ženskou bojůvkou. Ženy, boj, protest, právo. Tato slovní linie působí jako rudý šátek na českého žensko-mužského býka. „Otevřeně, MDŽ pro mne není téma. Jedině snad... jako zdroj malých dětských traumat (učitelka mě donutila nakreslit kytičku, která se mamince ještě líbila, ale standardizovaný karafiát ji urazil). Dobře, pošlu emoce pryč. Ocitám se ale v prázdnotě. MDŽ pro mne osobně živý obsah nemá. Nebo se bráním, aby měl? Nejvíc mi asi vadí ten boj. Myslím si totiž, že na poli rovných příležitostí žen a mužů (kam MDŽ patří - či ne?) už není čas na boj, ale na dialog – a toho se rád zúčastním,“ říká k heslu MDŽ DNES Martin Jára, redaktor gitY a ředitel Ligy otevřených mužů (www.ilom.cz).

Karafiátové deklasování MDŽ v minulé éře učinilo své, k tomu připočtěte opět v minulé éře vězící averzi české veřejnosti k pojmu emancipace, ženská práva a rovnoprávnost a máte základ na hutné lepidlo, jímž je možné zalepit jakékoli snahy o vysvětlení významu MDŽ. MDŽ je navíc svátkem-parlamentním otloukánkem. Jakmile v roce 2004 získal zpět místo v českém kalendáři, nemine rok bez politických snah ho ze seznamu významných dnů opět škrtnout. „Debata o rovných právech žen a rovných příležitostech by se neměla spojovat s MDŽ. Pokus o rehabilitaci MDŽ nepovažuji za dobrý. Velká část národa to cítí jako věc, která je až směšná. Daleko úspěšnějším pokusem by bylo ustanovení jiného významného dne – Dne matek,“ odůvodňuje svůj aktuální návrh na vyjmutí MDŽ z kalendáře českého státu senátor Martin Mejstřík. „Mezinárodní den žen by podle mě měl existovat nadále, už kvůli jeho historii. Navíc je zavedený a časem se snad i u nás podaří přesvědčit veřejnost, že nejde jen o parodii totalitního Československa či boj žen za možnost fárat v dolech. Vadí mi ovšem, když někteří politici prohlašují, jak je MDŽ zbytečné a jak je důležitý Svátek matek. Tyhle tendence totiž ženy deklasují znovu jen na matky a ženství na mateřství, nejdůležitější či dokonce jediné poslání jejich života. Tak se tváří hned dvě z vládních stran, stačí přečíst si jejich volební programy. Svátek matek jako takový mě nepopuzuje, ale nahradit jím 8. březen pokládám za naprostý nesmysl a za porušování ženských práv,“ oponuje Martinu Mejstříkovi Iva Baslarová, ředitelka brněnského Genderového informačního centra NORA (www.gendernora.cz). NORA každoročně organizuje k 8.březnu čím dál úspěšnější a oblíbenější feministické kabarety. Tyto kabarety jsou jednou z mála kontinuálních veřejných akcí u nás cílených na samotný smysl MDŽ, tedy na upozorňování na nedodržování lidských práv ve formě diskriminace žen (ale i mužů). Každý ročník má své téma a okruh nejrůznějších umělkyň a umělců, performerek a performerů, ale i lidí z univerzit či neziskového sektoru, kteří téma ztvárňují. Na otázku, zda jejich aktivity nálepka MDŽ nesvazuje či nebrzdí, odpovídá Iva Baslarová: „Ne, nebrzdí a podle mě ani není správné se jí zbavovat. Mám aktuálně možnost srovnání na studijním stipendijním pobytu v Irsku, kde se už teď chystají různé akce u příležitosti tohoto významného dne. A spolužačky a spolužáci moc nerozumí tomu, proč by se MDŽ neměl slavit.“

Den tvůj i můj

Stejně jako se feminismus přesouvá k dekonstrukci genderových vztahů, pojem práva žen v sobě obsahuje i práva mužů. Bez redefinice mužství se redefinice ženství neobejde. Jelikož tyto jemné posuny asi není možné do pěny MDŽ zařadit srozumitelně a jasně, slavil se 19. června 2006 v šesti evropských zemích a na půdě desítky tamních neziskových organizací poprvé Den rovnosti žen a mužů (Gender Equality Day). Jednou z těchto zemí byla i Česká republika. Alexandra Jachanová-Doleželová, koordinátorka projektu Půl na půl pražské obecně prospěšné společnosti Gender Studies, která myšlenku Dne rovnosti žen a mužů přivezla a naplňuje, k tomu dodává: „Rozhodli jsme se vyhlásit Den rovnosti nezávisle na Mezinárodním dnu žen. Hlavním důvodem bylo postavit do světla zájmu vztahy žen a mužů, dostat do povědomí mužskou otázku. Symbolicky se Den rovnosti žen a mužů týká především spravedlivého dělení péče o rodinu a děti a pracovního vypětí mezi oba rody.“ V letošním roce, který je Evropskou unii mimochodem vyhlášen rokem rovných příležitostí, se Gender Studies a spol. obrátí na poslance a poslankyně Evropského parlamentu s návrhem na ustavení Dne rovnosti významným dnem EU. Máme tu tedy hned několik svátků, které si činí nárok vztahovat se k rodovým skupinám: MDŽ, Den matek, Den rovnosti žen a mužů, s trochou nadsázky Svátek Sv. Valentýna, o snahách nově vzniklých mužských skupin po zavedení Dne otců nemluvě. Tento svátkový boom může naznačovat leccos, pozitivně vnímáno možná alespoň minimální různorodost rozumění proměňujícím se žensko-mužským vztahům.  

Jiná perspektiva

Že MDŽ má ve světě svou aktivní podstatu, že žije, dokazuje výčet akcí k IWD (International Womens Day, www.internationalwomensday.com) roku 2006. Desítky tisíc demonstrujících hospodyň v Brazílii, které požadovaly proplácení důchodů. 100.000 nasbíraných podpisů k petici Ženy říkají Ne válce v Iráku. Demonstrantky na Filipínách a v Íránu byly pozatýkány pro pobuřování. Ženám v iráckém Bagdádu zamezovalo masivní pouliční násilí v navázání na mohutné protesty proti omezování lidských práv z roku 2005. Indie zaznamenala stovky demonstrací, pochodů a protestů proti ženské chudobě a negramotnosti. Afghánští aktivisté spustili webový monitoring násilí páchaného na ženách. Argentinské ženy demonstrovaly za právo na svobodnou volbu mateřství. V Kongu bylo hlavním organizátorkám poklidných akcí k IWD vyhrožováno vězením. Osmý březen má v tomto kontextu své jednoznačné echo: Tobě tvůj rod možná v ničem nebrání, nemusíš o něm přemýšlet, ale kolem tebe žijí osoby, které právě a jen proto, že jsou určitého pohlaví, fyzicky i psychicky trpí. A není jim to dáno od přírody. Osmý březen má v tomto kontextu i svou jednoznačnou úlohu – udržovat jeden celoplanetární společný prostor, v němž se ženy drží vzájemně za své pomyslné sukně, copy a šátky nad vodou.

Psáno pro Genderovou informační tiskovou agenturu gitA, www.ta-gita.cz a pro Nový prostor

Data:

Z Ameriky na konec světa

1908: 8.března 1908 demonstruje v New Yorku 15.000 žen za kratší pracovní dobu, vyšší mzdy, volební právo a za zákaz dětské práce. V květnu téhož roku vyhlašuje socialistická strana na základě těchto protestů poslední únorovou neděli dnem oslav amerického Národního dne žen.
1910: Na Mezinárodní ženské konferenci v Kodani navrhne Klara Zetkin, zástupkyně německých socialistek, aby Den žen nabyl mezinárodního charakteru. Návrh je přijat a je rozhodnuto, že bude slaven na počest hnutí za ženská lidská práva (včetně volebního práva žen). Pro Mezinárodní den žen zatím není vybráno žádné konkrétní datum.
19.3.1911: Kodaňská deklarace má obrovský ohlas. Rok po jejím vyhlášení se MDŽ slaví v Německu, Rakousku, Dánsku a Švýcarsku. Ženy, podporovány muži, požadují na demonstracích volební právo, právo na veřejné funkce, právo na práci a konec diskriminace v zaměstnání, jen v Německu je rozdán milion letáků.
8.3.1917 (dle Juliánského kalendáře poslední únorová neděle): Ženské nepokoje proti válce a bídě v Petrohradě, které posléze přerostou v únorovou revoluci a abdikaci cara. Nastupující prozatímní vláda zaručuje ženám volební právo.
1960: 50. výročí MDŽ - 729 delegátek ze 73 zemí se setkalo na konferenci v Kodani. Byla zde přijata deklarace o podpoře politických, ekonomických a sociálních práv žen.
1975: MDŽ je oficiálně uznán OSN a v důsledku toho přijat mnohými národními vládami.
(zdroj: Organizace spojených národů, Genderové informační centrum NORA)