Tou tisicihlavou saní je myšleno tisíc různobarevných, hlučných, nepohodlných a zvědavých žen, které si v roce 2005 opravdu mohly do Osla přijet pro Nobelovu cenu míru. Jejich oficiální nominaci zařídil projekt "1000 žen a Nobelova cena míru 2005". Ten uveřejnil na tiskových konferencích po celém světě a na své www.1000peacewomen.org nominaci - velice zajímavý seznam jmen, z něhož měli někteří mocipáni těžkou hlavu. Inspirátorkou této akce je dcera hrabat Kinských a pražská rodačka, pacifistka Berta von Suttner, která se před sto lety stala první ženskou držitelkou Nobelovy ceny míru. Této souvislosti se rozhodla využít švýcarská členka Rady Evropy Ruth-Gaby Vermot-Mangold, která před čtyřmi lety svůj nápad vypustila do světa a začala "sani" shánět krky. Krky, které dlouhodobě, piplavě a nebombasticky udržují a navracejí normalitu, záleží jim na trvalém bezpečí a nenásilí. Dotyčná tisícovka je samozřejmě jen symbolickou špičkou ledovce. Mír totiž není ani dramatická aktivita, ani zásluha několika jedinců. Mír člověk nemůže nastolit sám, to je romantická chiméra. Zajímavé bylo zjistit, zda podobným směrem uvažuje i Nobelův výbor. Tisícihlavá "saň" bojovala s takovými mírovými matadory, jakými byli nominovaný George W.Bush, Tony Blair nebo Evropská unie, a cenu nezískala. Nicméně vytvořila důležité povědomí o tom, že ve 150 zemích světa pracuje úctyhodný počet žen na odvážných, pracných, idealistických projektech. Propojila je, podpořila jejich snažení a tím podpořila i jejich mírotvorné působení.  A to by mohlo Berthu von Suttner jen těšit. Portréty 1000 žen najdete v knize 1000 PeaceWomen Across the Globe.

Při psaní slova mír mi v uších zní úryvek z básničky, kterou jsem jako jiskra jasná recitovala babičkám k řízkům a br.salátu. "Mír, jak kouzelně zní slovo mír..." Mávala jsem přitom červeným šátkem, hoši z naší třídy tančili kozáčka a soudružka učitelka dirigovala. Před vystoupením nám vždy zastřihla vlasy (měřila jejich délku pravítkem, fakt!) a zacpala košile do sukní a kalhot. Všechny básně, které jsme museli znát nazpaměť, obsahovaly mír nebo je napsal Miroslav Florian. Pod její výchovnou taktovkou jsme my, premiantští recitátoři, u Floriana začínali, a naši romští spolužáci u Floriana končili. Ve zvláštní škole U Floriana... Postupem času mi s výrazem mír automaticky naskočil i nehezký obraz paní soudružky a já na něj dostala alergii. Teď jsem ovšem zase ve fázi, kdy v sobě snažím mír nastolit. Očistit nánosy, které z něj udělaly špinavce. Musím uznat, že bez soudružky je to přeci jenom fešácké slovo. A ještě ke všemu s jambickým potenciálem (stejně jako saň). Mohlo by se hodit. Třeba o něm a o sani napíšu nějakou báseň. 

Psáno pro Lidové noviny