Hezký večer, vítáme vás na okruhu Český rozhlas 6, začínají Hovory na bělidle,  pořad zaměřený na problémy žen a určený nejenom ženám.  Od mikrofonu vás zdraví Jana Šmídová! Vítáme u přijímačů všechny, kdo chtějí s námi na Bělidle zkusit projasnit vztahy mezi muži a ženami, mezi generacemi,mezi občany a institucí.

Tak, jako se na bělidle  bělilo prádlo jen sluncem a čistou vodou….tak jako na Starém Bělidle dokázala babička mnoho vyřešit  tím, že uměla poslouchat a říct pravé slovo v pravou chvíli.

Ve studiu  dnes máme tři prezidentky: genderovou a kulturní teoretičku Pavlu Jonssonovou, publicistku Kateřinu Jonášovou a zakladatelku platformy Hlídací fena a vedoucí kurzu pro političky Miluš Kotišovou. Dobrý večer…A hned zvědavý dotaz – čeho jste vlastně prezidentky?

My jsme samozvané prezidentky bez portfeje. Ovšem vytváříme podhoubí vymezené nejen našimi komentáři pro růst nových prezidentek  - čehokoli.

Co všechno se snaží prosazovat projekt Prezidentka.cz? Chce především prosadit některou ze ženských osobností do funkce hlavy státu? Anebo má širší záběr?

Prezidentka vznikla nejdříve ve virtuálním světě jako čistá provokace. Zatímco o doménové jméno www.prezident.cz se vždy prali spekulanti s hackery a prezidentskou kanceláří, www.prezidentka.cz byla volná, což ukazuje stav věcí. Prezidentka není pojem, který by naše novodobá historie vůbec používala. Já jsem se tedy volné virtuální prezidentky chopila a zařadila ji jako součást svého podpisu pod komentáři, které se týkaly rovnosti žen a mužů. Na jaře tohoto roku se – a i díky nadaci Open society fund – z osobní provokace vyvinul projekt, který pracuje s hesly ženskost do politiky, rovnost pohlaví v rozhodovacích pozicích, pozitivní přístup k paritě a dává prostor třem publicistkám, aby se zamýšlely nad tím, co to znamená ženská politika. Prezidentky doplňuje iniciativa Česká prezidentka, nadstranická platforma ženských političek a politické zpravodajství nově vznikající Generové informační a tiskové agentury GITA. Takže Prezidentka má několik funkcí. A vidina ženy na Hradě je pro nás spíše takovým obrazem, zjednodušeným symbolem toho, o co se snažíme.  

A proč je vlastně tolik důležité, aby se ženy více prosazovaly v politice? Dělají skutečně jinou politiku nežli muži, jsou-li zvoleny – anebo podlehnou diktátu stranických sekretariátů a vžitým stereotypům většinového chování?

Prozatím to vypadá, že politika semele všechny bez ohledu na zkušenosti a ideály. Ženy v české politice nedělají – až na výjimky třeba Anny Čurdové  - proženskou politiku, i když by měly na co navazovat. Například Milada Horáková byla politička veskrze  feministická, vyloženě bojující za práva matek samoživitelek, za sladění práce a rodiny apod. Na tomto místě je asi třeba zdůraznit poznatek sociopsychologických studií, které tvrdí, že pokud představitelky nebo představitelé menšiny ve skupině nedosáhnout 30 procentního obsazení této skupiny, nejsou jejich hlasy slyšet, přebírají názory a vzorce chování většiny. V případě žen zastáváme požadavek paritního – tedy padesátiprocentního - zastoupení v politice. Jakmile tato genderová demokracie nastane, můžeme se bavit o ženské politice. Je to legitimní požadavek. Genderová demokracie je postavena na spravedlivém dělení „moci“ mezi rody. Genderová demokracie rozvíjí myšlenky rovnosti z francouzské revoluce a je přesvědčena, že existuje ženský a mužský svět, ženské a mužské vnímání světa, jiná zkušenost a jiné emoční vybavení. Že ve státě prostě nežije bezpohlavní občan.

Mnohé osobnosti veřejného života namítají, že u nás vůbec žádný problém s rovnými příležitostmi pro ženy neexistuje, že přece máme zákony, které   jsou pro všechny stejné, že ústava zaručuje stejná práva všem – mužům i ženám. Že je to věc každého a každé z nás, aby se dokázal, dokázala prosadit. Jaký je váš názor?

Vnější emancipace – tedy ta deklarovaná, je jedna věc, vnitřní emancipace je věc druhá. Ženy jsou pořád zamotány v tzv. ženských mýtech: v mýtu krásy, pečovatelství, dvojí kariéry. Navíc jsou konfrontovány s fenomény jako je skleněný strop, o který se ve všech profesích zarazí uprostřed kariéry a z neracionálních důvodů nepostupují dále. My si ale už nemůžeme dovolit čekat, až vývoj ženy do politiky pustí přirozenou cestou, my je tam potřebujeme, protože je to zkrátka spravedlivé. Je nejvyšší čas začít přerozdělovat peníze ze státní kasy dle jiného klíče než dosud. A to já očekávám od paritního zastoupení žen v rozhodovacích orgánech. Proto jsem velmi za dočasné ustavení kvót pro ženy. Ve Skandinávii se osvědčily a já nevidím důvod, proč je rychle nezavést o tady.

Zdá se, že mnozí mužští přispěvatelé rubriky Hydepark ve svých úvahách o ženě, jako možné budoucí hlavě státu, preferují typ prezidentky dekorativní a pomíjejí možnost skutečné politické osobnosti. Čím by, podle vás, vlastně mohla ženská osobnost v roli hlavy státu, v roli české prezidentky, obohatit a změnit naši politickou kulturu?

Mohla by do politické kultury minimálně přivést Prvního Pána… Ne vážně, prezidentský pár, v němž žena dělá politiku a muž ji podporuje a zakládá charitativní sbírky, může být nesmírně inspirativní pro všechny ženy a muže ve společnosti. Ale jinak si nedělejme iluze, že prezidentka spasí naši patriarchální politickou kulturu. Královna Alžběta se zavedeným řádem také nemá šanci nic udělat.   

Máte vy samy nějakou favorizovanou ženskou osobnost, kterou byste rády viděly jako českou prezidentku?

Jak již bylo řečeno, naší ambicí není dosazení osoby ženského pohlaví na pomyslný trůn. My chceme jinou politiku, vstřícnou k ženám, mladým lidem, handicapovaným, přírodě. Politiku oproštěnou od stranických kariér, osobní, otevřenou a zodpovědnou. Já při těchto příležitostech mluvím o potřebě nového přívlastku k pojmu demokracie, která dosluhuje. Je třeba začít mluvit o trvale udržitelné demokracii, demokracie s přímou zodpovědností... Takže bych vítala osobu, která by tyto aspekty (které je možné nazývat ženskými, protože jsou jiné a ženám je jinakost tradičně přičítána) uměla prosadit. Myslím, že se minimálně s Pavlou se shodneme na Milušce Kotišové.

S jakými pocity sledujete povolební dění na naší politické scéně? Domníváte se, že pokud by v čele parlamentních stran stály ženy, že by už Sněmovna i vláda pracovaly?

Nemyslím si, že je to takto jednoduché, i když je zřejmé, že při troše škodolibosti můžeme mluvit o ješitnému záseku.

Jakou zákonnou normu , důležitou pro rovnost mezi pohlavími, by měla podle vás nová sněmovna po svém ustavení urychleně projednat?

Antidiskriminační zákon.

A než se nám spojí první hovor, myslíte si, že je v historicky dohledné době možná i u nás proměna onoho symbolického řádu, kde muži, na základě nepsaných pravidel, si rozdělují mezi sebou podíly na moci? Že se dočkáme času, kdy ženy budou mít své samozřejmé místo ve veřejném životě?

Dočkáme, pokud i k nám dorazí – a on už prosakuje – evropský trend, který bych nazvala: pusťte ženy do politiky! Ze stranické krize odlivu voličstva se totiž nejedna politická strana ve Francii nebo v Anglii snaží dostat pozitivní akcí ve prospěch žen. Ženy jsou vnímány jako zachránkyně, oživovatelky. Z této snahy třeba plyne paritní zákon ve Francii. A čím dřív budou mít ženy svých oprávněných padesát procent slyšitelnosti, tím dřív nám všem odlehne. Ona se totiž každá disharmonie po čase oposlouchá tak, že začne mučit.

Připomínáme, že zvukové záznamy Hovorů na bělidle najdete na internetu, na adrese http://www.feminismus.cz.