Příznivěji než parlamentní volby, kde byl nízký počet volitelných kandidátek. Hlavně ale vypadají příznivěji ve srovnání s posledními komunálními volbami, protože kandiduje o 7000 žen víc. Větší zastoupení žen v komunální politice ale rozhodně není možné vysvětlit nedávným prohlášením Lucie Talmanové, že je žen v politice právě tolik, kolik jich tam chce být. Takové tvrzení svědčí o nulové sociální imaginaci místopředsedkyně poslanecké sněmovny. Nízká účast žen ve vyšší politice reflektuje historickou setrvačnost tisíciletí budovaných mužských cechů a jejich směnných systémů, produkci poznání atd. a bez výjimečného vztahu k předsedovi strany pouhé chtění k překonání tak silně zažitých mechanismů rozhodně nestačí.

Studie sociologických týmů vypovídají o tendenci českých žen pracovat „zezdola“,  účastnit se spíše praktických projektů než vysoké politiky. Takzvaná „NGOizace“ ženských aktivit je významnou charakteristikou postsocialistické transformace. Teorie Carol Gilligan, známé z jejího bestselleru Jiným hlasem o odlišném ženském chápání morálky říkají, že se ženy cítí morálně hodnotné s ohledem na schopnost pečovat o druhé, zatímco muži mají sklon morálku spojovat s abstraktními ideály povinnosti, spravedlnosti a osobní svobod. Téma reálné, konkrétní pomoci druhým má být podle této cenami ověnčené americké psycholožky ženám blízké. Podobná esencialistická tvrzení jsou problematická, ale na druhou stranu je v nich určitá naděje.

Ta naděje je v potenciálu, možnosti, nikoliv zákonitosti, že by se s účastí žen v politice vedle touhy po moci mohla postavit touha pomoci.