Veřejná žena | 11. 08. 2006 17:55 Pavla Jonssonová |
V tradičním pojetí je pojem veřejné ženy problematický. Buď jde o neskromnou, agresivní mužatku, jako například Margaret Thatcherová, o Matku Terezu, či v naší situaci ženu, zabývající se charitou. | |
V tradičním pojetí je pojem veřejné ženy problematický. Buď jde o neskromnou, agresivní mužatku, jako například Margaret Thatcherová, o Matku Terezu, či v naší situaci ženu, zabývající se charitou. Nicméně v posledních desetiletích se demokratické principy postupně rozšiřují a žena je vpuštěna do veřejného prostoru v rozmanitějších podobách. Jak vypadá žena na postmoderní agoře, kde se gender, třída i etnicita zbavují rigidity? Někdo doufá, že je zelená, něco jako kyborg, schopný vyluxovat z přírody svinstvo, vymést všelijakou špínu. Když se podíváme na šíři aktivit ženských obecně prospěšných společností a nevládních organizací – tedy hnutí zezdola, žádná vrcholná politika, můžeme tušit směry, kterými se ubírá. Říká se, že za reprodukci genderových stereotypů jsou odpovědné matky. Pokud budou dcerám vštěpovat, že je nutné zůstat ženou soukromou, zůstane veřejný prostor nedemokratický. Demokracie musí fungovat pro dcery stejně jako pro syny, aby se mohli svobodně rozhodnout a využít svého potenciálu, ať už jde o péči o děti, létaní v letadlech, navrhování zahrad, nebo vynalézání vakcíny proti AIDS. Jedině šťastná, nefrustrovaná bytost je řešení. V postmoderním světě víme, že neexistuje žádná smysluplná definice femininity a maskulinity. Vnutit nějaké skupině systém úzce vymezených vlastností je absurdní a omezující pro tisíce variant obou pohlaví. Genderová identita je záležitostí aktivní tvůrčí činnosti. Nemůže být vynucená. V křiku tradicionalistů: „Hlavně musí zůstat ženou!“ je heterosexuální normativnost, strach z nutnosti přehodnotit vlastní identitu. Řada českých žen ale chápe souvislost vlastních dětí s dětmi Libanonu a Čečně, vyšla na zapraží a mají spoustu nápadů, jak se pustit do veřejné práce. Chudince Lauře Bushové se všichni smáli, když se přeřekla a místo sympatií s oběťmi hurikánu Katrina soucítila s obětmi hurikánu Corina. Ano, to je žena, která zůstala „ženou“ - ženou soukromou, která „umí“ hrát ženskou roli tak dokonale, že je to k pláči. Naštěstí genderová norma soukromé ženy není biologická danost. |
|
|