Američané při jejich pádu ale zároveň spatřili její zachránce -  požárníky, kteří vběhli do Dvojčat a kteří nakonec, tedy přesněji řečeno ti, co přežili, vztyčili na rumišti vlaku. Hasiči jsou v New Yorku tradičně potomci irských přistěhovalců. Irský požárník se stal v době, kdy Američané těžko znovu nalézají svou mužnost, hlavní inspirací – s implikacemi třídními a náboženskými, rasovými. Pokusy Bushových poradců vrátit Američanům „čest a slávu“ v Afghanistánu a Iráku nejsou přijímány americkou veřejností pozitivně. Když Bushova podpora klesla na 32%, přirovnal novinář a komik Stephen Colbert na večeři korespondentů v Bílém domě 29.4. 06. mužné kreace Bushovy administrativy ironicky k situaci filmového Rockyho. Stejně jako akční hrdina i prezident dostává jednu ránu za druhou. Nevadí, že prohraje, hlavně když se nevzdá: „Nevadí, že 68% Američanů nesouhlasí s tím, co prezident dělá. Copak to neznamená jen to, že souhlasí s tím, co nedělá?“ Krize. Maskulinita v troskách. Hoří, má panenko.

Mužskou genderovou identitu v Čechách určují mimo jiné i historická ponížení typu mnichovského diktátu 1938. Projekt „rovnosti pohlaví“, který na mnoha úrovních probíhal úspěšně (vzdělání, péče o předškolní děti) se v situaci studené války snadno zneužíval a znamenal další potupu. Proto se při postsocialistické transformací vrhli muži i ženy zpátky k tomu, co viděli jako správné, „přirozené“, včetně hierarchie pohlaví. Novozélandská socioložka Jacqui True popisuje, jak západní podnikatelé mluvili o rodících se trzích Východní a Střední Evropy jako „sexy hřišti pro manažery a investory“, jak Playboy líčil nadnárodní orgii koupě a prodeje „panenského území“. Těmto podnikatelům se museli naši muži za každou cenu vyrovnat. Zatímco je ženám přejímání liberálních sebedefinic Západu - jako například feminismus – vyčítáno, maskulinita se redefinovala západně se vším všudy, od tkaniček na boty až čepici – zcela nekriticky. Ve veřejném prostoru se objevila řada oblastí, kde si muži vytvořili nové svatyně. Writeři se po nocích spouštějí se spreji do dep metra a ze střech, chlapi v pivním výcvikové táboře pijí Staropramen, další nakupují v pornošopech a chodí do bordelů – promiňte, že to stojí vedle sebe, není to zamýšleno moralisticky, jen jde o nová útočiště před ženským světem, nový pokus vrátit se do starých separačních maskulinit.

Leták ministerstva vnitra, upozorňující na číslo nouzového volání 112 (ilustrace), ukazuje požárníka, právě vyskočivšího z ohně: naši opravdoví, stateční muži, muži, zachraňující životy bez ohledu na své pohodlí! Jaká úlevná alternativa k politikům! Po dlouhé době reprezentace maskulinity jako připomínka skutečného světa, kde existuje spousta statečných a obětavých chlapíků - a ani nemusejí mít hasičskou uniformu. Ať je jich víc a ať se k nim přidají statečné ženy – požárnice, tentokrát bez manipulace. Začlenění požárnic je důležité, jinak to v postmoderním světě ani nejde.

Když v roce 1988 Katherine Hayes napsala svůj vlivný esej Jak jsme se stali postlidmi, připomněla, že jde o nádhernou možnost vystoupit ze starých přihrádek a nově otevřít úvahy o tom, co znamená být člověkem. „Postčlověk“ neznamená konec lidství, ale konec určité koncepce člověka, koncepce týkající se jen těch, kteří měli bohatství, moc a čas, aby se dokázali ustanovit jako autonomní bytosti, prosazující vůli individuálními akty. Požárníci a požárnice, pusťte se do práce, hoří, má panenko!

Veliké díky patří profesorce Daně Heller z Old Dominion University ve Virginii, USA, za podnětnou diskusi o americké maskulinitě.