Co přesně se rozumí pod pojmem „Blairovy kočky“? 

Bernie Higgins: Je to hloupá mediální nálepka. Po volbách roku 1997 počet žen v parlamentu vzrostl z 9,2 na 18.2%, tedy celkem 101 poslankyň (celkem je v dolní sněmovně 647 poslanců). Tony Blair se s nově zvolenými ženami, převážně z jeho strany, nechal vyfotografovat a média nové poslankyně nazvala “Blair’s Babes”, Blairovy kočky. Ten název svědčí o tom, že se ženy v politice od první chvíle musejí potýkat s věcmi, které vůbec nesouvisejí s jejich prací.

Jak se „Blairova děvčata“ osvědčila? Podařilo se jim přinést a prosadit nějakou novou, ryze ženskou agendu?

Asi dvě třetiny nových poslankyň se definovaly jako feministky. Proto se od nich čekalo hodně a zklamání, že k žádným radikálním změnám nedošlo, bylo trpké. Nekriticky podporovaly Blaira a jeho stranickou linii: například v roce 1998 ani jedna z nich neprotestovala proti zrušení výhod pro osamělé rodiče, většinou matky. 

Je tedy obecně řečeno nějaká naděje, že by političky mohly ulehčit ženám těžké životní situace protože je lépe chápou?

Moje dlouholetá zkušenost z Británie pod vládou Margaret Thatcherovou moc naděje nedává. Co se týče Blairových političek, většina z nich patří k „nové Labour“ a každý, kdo sleduje britskou politiku ví, že agenda Tonyho Blaira není radikální.

Ale jestliže se tyto političky definovaly jako feministky, to samo o sobě je dost radikální, ne, alespoň ve srovnání s Českou republikou?

V posledních letech se v Británii objevila revidovaná verze středostavovského feminismu, verze, která se vyhýbá zásadnějším debatám o osobním a politickém. Proto se řada  těchto političek nebojí nazvat feministkami a prosazovat politiku vlády, zvětšující propast mezi bohatými a chudým. Vznikla společnost, kde roste počet lidí, hlavně žen, patřících do „služebné třídy“, vydělávající si na živobytí úklidem a péčí o děti. Věřím v rovné zastoupení žen a mužů v politice, ale ani to není automatickou zárukou nějaké konkrétní politické pozice.
Pár věcí se ale změnilo. Například Dawn Primarolo vybojovala, aby Ministerstvo financí provádělo genderovou analýzu rozpočtu. Taky se změnila atmosféra v parlamentu, kdysi nazývaném „klub gentlemanů“ nebo dokonce „třída haštěřících se školáků“. Stále ale ještě nemáme „kritické množství“ žen – je jich i tak méně než 20 %. Větší počet žen v politice vyvolal určitou „feminizaci“ politického diskurzu, například David Cameron, šéf konzervativní opozice nedávno mluvil o tom, jak je pro něj důležitá rodina a děti, jak bychom se měli snažit o dobrou rovnováhu práce-života, atd.

Jaké jsou praktické možnosti, jak dostat více žen do parlamentu?

Jediným účinným způsobem, jak se přiblížit k zastoupení 50 na 50, jediná šance, jak vůbec zjistit, jestli a jak se liší přístup žen a mužů k moci, je trvat na nějaké formě „afirmativní akce“. Například ve Walesu mají originální systém „párování“ dvou okrsků se zastoupením muž - žena. Díky tomu ve velšské sněmovně pracuje 50% žen, a  63% labouristů jsou ženy. Jakmile se dostane do mocenských institucí „kritické množství“ žen, přestane jejich participace v politice být vnímána jako problém. 

Díky za rozhovor!