Přední slovenský antifeminista Gustáv Murín si zoufá. Je zděšen z nového zákona, který od 1. ledna umožňuje policistům vykázat původce domácího násilí až na deset dnů z domu nebo z bytu. Schválení zákona ho vyprovokovalo k sérii článků v blistech.cz. Jeho závěry jsou šokující: před našima očima tiše a nepozorovaně probíhá genocida. Že nic nevíte? Chce to osvícence jako Murín, který nesmyslně poskládanými statistikami „dokazuje“, že v naší západní civilizaci si heterosexuální bílí muži, zfanatizovaní feministkami, pořádají masovou sebevraždu. Ty jsou prostou příčinou vymírání mužů.

"...Tak ako podľa nacistov musí nadradená rasa vždy zvíťaziť, aj feministky považujú za samozrejmé, že celá polovina ľudstva je určená na odpis." http://www.blisty.cz/2006/7/7/art29276.html

Murín už léta provokuje a je otázkou, jestli vůbec má cenu se jeho články probírat. Nicméně věcný právní tón, který Věra Říhová nasadila další den v blistech.cz, je velmi případný. Poukazuje na skutečnost, že se Murín dopouští skutků štvaní proti skupině obyvatel, upírání práva na svobodné smýšlení a svobodu slova a vytváření falešných důkazů, falešných obvinění a vynášení falešných soudů - tedy přinejmenším pomluvy. http://www.blisty.cz/2006/7/7/art29276.html

Každý, kdo se v jakékoliv formě setkal s domácím násilím, je za zákon vděčný. Kdo neví, o co jde, ať se zeptá v jedné z organizací, zabývající se pomocí jeho obětem, například ROSA nebo Bílý kruh bezpečí.

Podle Murína je ale tento zákon jen další hřebík do mužské rakve, další mezník systematického, mnoholetého vyhlazování mužů feministkami: Podľa Štatistickej ročenky Ligy národov z roku 1939 bola očakávaná dĺžka života mužov/žien v Nemecku 59,9/62,8, v ČSR len 51,9/55,2 rokov a v ZSSR dokonca len 41,9/46,8 rokov. i v priemere 63,2/65,3 rokov...pred takmer 70-timi rokmi to bolo v priemere 3,3 rokov, ale dnes je už na európskom kontinente rozdiel až takmer dvojnásobný...

Čili, podle Murínových antifeministických teorií tudíž v Německu bylo v roce 1939 poměrně méně feministek než v ČSR, v ZSSSR jich bylo podstatně víc. Od té doby vzrostl počet feministek dvojnásobně. Situace je ale nejkritičtější podle Murína v Praze:

V Prahe pripadlo v roku 1991 na 570 647 mužov presne 641 363 žien (teda viac ako 70 tisíc!). Mohli by sme toto mesto nazvať aj mestom vdov...

Murín vyvolává dojem, že tyto „feministické“ vdovy otrávily své muže, aby se zmocnily jejich majetku. Podle Murínovy logiky je veškerá moc v Praze, všichni politici, zákonodárci, CEO, ministři, profesoři, biskupové a generálové jsou vlastně ženy, feministky. To, co vidíme, je jen převlek.

Pokud by šlo Murínovi skutečně o kvalitu života mužů, viděl by snadný recept: opustit stresující podmínky mocenských pozic a věnovat se víc dětem a rodině a rozumně pečovat o své zdraví. Pokud by mu šlo skutečně o životy mužů, miloval by feministky, protože ty touží nikoliv po moci, ale po partnerství, jsou samostatné, do manželství se neženou a o děti se dokážou postarat bez podpory.

A dále, jak vybízejí francouzští filosofové Gilles Deleuze a Félix Guattari, je třeba „stávat se jiným“ a především „stávat se ženou“ (nikoliv doslova ve fyzickém smyslu) – což umožní nalézt nové formy myšlení a interakce. Tady má Murín svobodnou volbu.