Vynechám tendence mávnout nad Freudem rukou, protože ty jsou nedůležité: Freud je pro teorie sexuality včetně feministických zásadní. Nejnosnější se zdá freudovská linie směřující přes Jacquese Lacana, kam patří značná část třetivlnných feministek. Hlas těchto teoretiček sice při konfrontaci pohledů chyběl, ale rezonoval v některých uměleckých aplikacích (např. postel snů Eriky Bornové).

Nejzásadnější pro znázornění posunu vnímání ženské sexuality byl exponát slovinské výtvarné skupiny IRWIN, známé svých spojením se skupinou Laibach. Postmoderní styl pastiše, mixující filosofa Žižeka uvelebeného na Freudově vídeňském gauči, přinutí diváky k osvobozujícímu záchvatu smíchu nad fotem ženského klína ve funkci svatého obrázku nad filosofovou hlavou. Tak se naplňují feministické vize smějící se Medúzy a psychoanalýza přestává být nástrojem patriarchální ideologie jako psychologického a antropologického ospravedlnění nadvlády mužů nad ženami a uměleckou transmutací se Freudův gauč stává vysvobozením všech. Právě takto zakontextovaný „nedostatek“ se stává „svatou“ výhodou a nadějí - žena nic nemá a nemusí se tedy o nic strachovat.

  Freudovská teorie nedostatku spojená s ženským pohlavím a strach z kastrace pocházející z řecké sokratovské společnosti se stále projevuje velmi silně v jazyce: označení ženského pohlaví je tou nejsilnější nadávkou, kterou většina západních jazyků zná. Jestliže se někteří lékaři domnívají, že slova jako zpíčiti, zpizdit jsou projekce pramenící z narušené sexuální orientace, je to omyl, protože není možné, aby tak velká část mužské populace byla narušená. Jde o výhružku kastrace, kterou Sigmund Freud spatřil v řecké mytologické Medúze, která dokázala muže změnit v kámen jako symbolické vyjádření tohoto strachu. Žena je v tomto pojetí vykastrovaný muž, či jak ji označila feministka druhé vlny Germaine Greer, eunuška.

Graficky se toto expletivum znázorňuje na zdech záchodků jako kosočtverec. Ten představuje nejen onu „zmrzačenou“ část ženského těla, ale celé ženské pokolení: ani to vlastně nelze odlišit. Já vím, Francouzi jsou na kosočtverce hrdí už dávno s Renaultem. V prosinci 2005 zástupci více než 190 signatářských zemí Ženevské dohody o Červeném kříži schválili ve Švýcarsku další symbol, který by vedle červeného kříže a červeného půlměsíce představoval humanitární pomoc Mezinárodního červeného kříže. Nový, neutrální symbol, červený kosočtverec, má překlenout ideologické problémy spojené s křížem, půlměsícem, i Davidovou hvězdou. Je to kouzlo nechtěného, ale je to milé! Uprostřed záplav triček Ko-man-tchi do pi-tchi a pořvávání dělníků na stavbě, kde hoši pokrytecky doufají, že se na tom hezkém místě, kam posílají své nepřátele, večer ocitnou oni, to působí jako osvěžení. Je mnohem případnější poslat někoho do kosočtverce pro pomoc, pro záchranu.

Pražská sexrocková kapela 69 měla jako emblém protiatomový kosočtverec, jenž proslul jakožto protiatomová p..a. – mohli by to eventuálně Mezinárodnímu červenému kosočtverci nabídnout jako vylepšení. Když se Václav Havel loučil jako prezident, nechal na Pražském hradě postavit pulzující červené srdce. Feminista Mirek Vodrážka vztyčil na Vyšehradu jako výzvu k dialogu hořící kosočtverec. Je dobré posunout  komunikaci nad úroveň vzkazu ze záchodku. V tom smyslu je posun kosočtverečné a další symboliky spojené s ženskou sexualitou velmi pozitivní.