Upřímně! Nedošla jsem k žádné jednoduché odpovědi, spíše jsem se počala opět proplétat křovinami otázek na téma ženy a politika. Protože aktualizace je stejně podstatná pro jiskru internetové stránky i pro jiskru spouštějící mozkové závity, předkládám ty výše zmíněné otázky zde na tomto místě a postupně se na ně týden co týden budu snažit najít odpověď. 

Moje náklonnost k ženám, které se účastní rozhodovacích manévrů, vychází z poměrně jasné představy rodově spravedlivé demokracie. Jsem přesvědčena, že je správné, aby zastupitelské orgány – když už si hrajeme na občanky a občany a naše volené zástupkyně a zástupce - byly obsazovány tak, aby skutečně reprezentovaly dvě základní tvořivé síly. Sílu mužskou a sílu ženskou. Ať už pod jejich knutu vkládáme cokoli, ať si pod slovem ženská či mužská představíme cokoli – v závislosti na kulturním zázemí a zkušenostech. Rovnocenná existence těchto dvou sil, jejich harmonizace a doplňování, jejich styčné plochy, to vše kreslí fascinující a lákavý obraz světa. Předpokladem pro tuto fascinaci je ovšem skutečná otevřená a přijímaná vyrovnanost těchto dvou sil, jejich vzájemný respekt, touha po spojení a prolnutí při vědomí nedotknutelného hájemství toho druhého. Obraz čínského magického kola jin a jang vyjadřuje poměrně přesně tuto dialektiku.  

Domáhám se vyrovnávání žensko-mužských sil i ve sféře zvané politika. A mám pocit, že to je legitimní a zcela pochopitelný požadavek. Situace ve společnosti je neharmonická a politika má své nástroje, jimiž může tento stav měnit, či alespoň ovlivňovat. Politika je přitom dosud cílevědomě jednostranná, po dlouhá staletí bylo dokonce dáno zákony a společenskými pravidly, že se ženská půlka nesmí a nemá rozhodování o osudu lidstva, národa, komunity vůbec účastnit. Toto tradicemi pod kůži zažrané vědomí se mění, ale velmi pomalu. A pokud se mění, pak jen v rovině slov. Prakticky jsou všechny snahy o spravedlivé dělení moci, o redefinici moci spojené se zapojením žen teprve na začátku cesty. Ženám sice bývají přisuzovány vlastnosti, které mužům při politických jednáních chybí a které prý mohou politiku zlidštit a zefektivnit. Ženám se přisuzuje spasitelská schopnost – politiku prý uzdraví, očistí od nekalostí, od korupce, od kravat, zbytečných intrik a bojůvek. Ženám se přisuzuje mírotvornost – zásadní koncept pro nový svět. Tato vyjádření jsou slyšet jak z úst politiků, tak voliček a voličů. Jenže… Mesiášky ženy a naznačená občerstvující zachraňující ženskost (ať už ji v sobě nese to či ono pohlaví) se do politiky jaksi nehrnou a ani nedostávají. Čím to je? 

Není to dáno pouhým zavedením či nezavedením paritních opatření. To, kdo bude politiku tzv. dělat, ovlivňuje stupeň kulturnosti společnosti, její zvyky, veřejné mínění, stranické potyčky a zákulisní boje, volební systém, ale i situace v rámci pracovního a rodinného života jednotlivců. Každé z těchto sousloví si ovšem vyžaduje delší úvahu. Od téměř nad-rodového konceptu jin a jangu se tak dostaneme stále blíže konkrétním osobám ženského nebo mužského politického rodu.