Ženy nemusí nutně spasit svět, ale je důležité, aby se ho alespoň účastnily, připomínají v předvolební listu adresovaném „sestrám“ slovenské feministky z Aspektu (gender mailing list 7.6.06). Ale jak toho dosáhnout, když je zátěž patriarchálních dějin tak velká? Jedním z dočasných možných opatření jsou kvóty, systém, který prokázal svou životaschopnost ve Skandinávii. Poslankyně evropského parlamentu Jana Bobošíková při televizní diskusi kvóty odmítla. Jediné, co ženy potřebují k účasti v politice je kroužkování, tvrdila. Ale není to tak, rozbory současného systému ukazují, že kroužkování tak, jak je v současné době nastaveno, je neefektivní.

Výsledek 15,5 % zastoupení žen v parlamentu zůstane svědectvím dalšího propadu do hloubi patriarchátu. Pohled na povolební jednání je testosteronovou přehlídkou.

Jak připomíná novozélandská pozorovatelka české postsocialistické genderové situace Jacqui True, vrátili jsme se k tomu, co je „přirozené“, tedy do Evropy, k soukromému vlastnictví, ale bohužel po emaskulizační zkušenosti socialismu i k hierarchii mezi pohlavími – kterou zatím v Západní Evropě posunuly demokratizační hnutí směrem k genderové rovnosti. Objevila se staronová maskulinistická kultura, v níž dominují insideři privatizace. Pro ženy transformace přinesla řadu negativních faktorů: nerovné platy, diskriminaci v zaměstnávání, malý přístup k politických úlohám ve společnosti, sexuální obtěžování na pracovišti, sexismus v médiích a reklamě, domácí násilí, znásilnění a sexuální zneužívání, feminizaci chudoby, malou reproduktivní volbu, nedostatek státem dotovaných dětských zařízení a další nevýhody „přirozeného“ řádu společnosti. České ženy, s výjimkou malého procenta kvalifikovaných specialistek, stále nesou nerovné břímě ekonomické transformace. Ženskou společenskou doménou se staly nevládní organizace a různé ženské  iniciativy zezdola. Nakolik ale může občanská společnosti suplovat neexistující či nefunkční institucionální cesty a hájit zájmy žen je otázkou.  

Těm, co se domnívají, že mají všichni rovné příležitosti, je třeba připomenout, že trpí historickou slepotou. Spisovatelka Astrid Lindgrenová říká: „Chcete-li si své místo na slunci, neplačte pro ně, nežádejte je, ale vezměte si je!“ a k ní se přidává Policie ČR na svých plakátcích v tramvajích: „Někdy nestačí utíkat.“ Ženy se mají přihlásit do kurzů bojového umění – a náš list připomíná, že největší boj se odehrává v symbolické rovině. Až vás budou strážci patriarchálního řádu chtít zamknout v kuchyni, strčit do školy/vězení či přivázat k tyči, vzpomeňte na Pipi Dlouhou punčochu a utečte jim na střechu, nebo do nich šťouchněte. Udělejte něco slovy. Muži, stůjte při ženách. Čtěte a vyzbrojte se. Účastněte se semiotické bitvy. Zabijte apatii. Jak říká Goethe, nejhorší ze všeho je přestat to zkoušet.