Nechce totiž nic menšího než proměnit symbolický řád,  neviditelně regulující společenský život v jazyce, filosofii, náboženství, vizuálních reprezentacích, médiích.

Zákony jsou pro všechny stejné, ústava jasně stanovuje, že mají ženy a muži stejná práva, říkal mi Martin Komárek v jedné z našich debat. Ale to není přesné. Lacanovský filosof Slavoj Žižek v Metastázích rozkoše tvrdí, že ve skutečnosti psané zákony jsou neúplné. Je tu navíc jakýsi „duch komunity“, obscénní tajný kód, který je opravdovým pojítkem společnosti. Pokud se s ním někdo neidentifikuje, stává se obětí lynčovací party.

Jak může žena zaujmout důstojné místo ve veřejných situacích ve společnosti, která nepsaně, ale o to vehementněji, věří například v to, že pouze muž má superego? Freudovské pojetí abstraktního smyslu pro spravedlnost, čest, atd. je všudypřítomné, vynořuje se nad hladinu v podobě výpadů např. proti soudkyním (Uzel). Další výhrady se vynořují v dalších profesích, např. proti lékařkám (Pafko), nebo proti muzikantkám. Část české společnosti se přímo děsí atmosféry genderové rovnosti Evropské unie: Donutilovy sexistické vtipy a všudypřítomný mor reklam fungují jako podmínka stability patriarchátu u nás, tím co udržuje společnost pohromadě - a ženy samotné se dobrovolně zavírají do mučidel železné panny mýtu krásy. O to víc je třeba si vážit hlasů vizionářů jako je Mirek Vodrážka, který vyzývá nás všechny „nekolaborovat s vládou jednoho pohlaví“.

Bod obratu

Jen ne další revoluci, volají mnozí, jen ne žádné ideje, jen ne žádné převraty. Nebojte se. Proměna symbolického řádu bude stejně radostná jako listopadová „revoluce“ 1989. Probíhá už dlouho, nejviditelněji na západě v hnutích za lidská práva od 60tých let. Souvisí s boji menšin, černochů, studentů, homosexuálů, osamělých rodičů, handicapovaných a dalších, kteří byli stigmatizování v přidělených sociálních rolích.

Fritjof Capra uvádí svůj bestseller Bod obratu citátem z I ting o proměně, která vzniká spontánním pohybem, prostou transformací starého, kde „nevzniká žádná škoda“. Po této proměně se vynoří tvář žen a mužů jinak. To vše již probíhá: jedním z nejradikálnějších momentů je účast mužů na výchově dětí od okamžiku narození, jejich možnost spatřit plný lidský potenciál dětí obou pohlaví. Jakmile se muži stávají aktivnějšími otci,  participace žen ve všech oblastech veřejného života automaticky přinese dalekosáhlé změny našich postojů a chování. Změna symbolického řádu je autentická potřeba. Možná zatím cesty, která používáme, mohou být neadekvátní, možná tápeme, ale bude to krásné.