Zvýhodňujete ve volebním programu tradiční rodiny před netradičními?  V čem?  Co vaše strana nabízí netradičním rodinám?

Anna Čurdová, poslankyně ČSSD:

Co se týká tradiční rodiny, bránila bych se tomuto přístupu. Vyvíjí se pohled na společnost i samotná společnost. Sociální demokracie na tyto trendy reaguje. Program proto hovoří obecně o pro rodinné politice, aniž by odlišoval tradiční a netradiční. Navíc samostatná kapitola volebního programu ČSSD je věnována zaměstnaným ženám. Oproti volebnímu programu v roce 2002 se jedná o obrovský pokrok a  genderový krok.

Alena Páralová, stínová ministryně práce a sociálních věcí ODS:

Shodou okolností jsem včera odpovídala na dopis maminky tří dětí z úplné rodiny, které se nelíbí, že pokud se s manželem rozvedou a nebudou žít ve společné domácnosti, dostanou dohromady vyšší sociální dávky než úplná rodina. Bylo tomu tak za vlád ODS i ČSSD. Systém dávek doplácených do životního minima je v současné době nastaven tak, aby rodiny s dětmi, ať úplné, nebo neúplné, měly základní prostředky na obživu. Dlouhé hodiny pak můžeme diskutovat o tom, do jaké míry je nastavený systém spravedlivý k jedněm či nespravedlivý k druhým. ODS chce nabídnout všem rodinám bez rozdílu větší možnost svobodné volby, protože každá rodina je jiná, žije v jiném prostředí a má jiné pořadí hodnot. Pokud se například maminka rozhodne být s dětmi doma, zaplatí za to nižším důchodem. Abychom tuto nespravedlnost odstranili, nabízíme pro úplnou rodinu společné pojištění manželů, což je obdoba společného zdanění manželů, které již v současné době funguje. Novopečeným tatínkům nabízíme otcovskou dovolenou, která jim umožní, samozřejmě pokud o to budou stát, zůstat doma s maminkou a miminkem dva týdny kdykoli během prvních dvou měsíců po narození dítěte. Všem rodinám nabízíme zavedení rovné daně a státem zaručený minimální příjem, což přinese každé rodině s dětmi několik tisíc korun měsíčně navíc. Dále nabízíme rodičům pečujícím trvale o dítě předškolního věku možnost přivydělat si bez platby zdravotního pojištění částku do 15 000 Kč měsíčně. První dva roky po ukončení rodičovské dovolené bude rodiči v případě uzavření pracovního poměru na dobu neurčitou snížena platba na sociální pojištění.

Květa Čelišová, poslankyně KSČM:

Přestože jsem zastánkyní konzervativního typu rodiny, jsem si vědoma toho, že v naší společnosti i v zahraničí existují i netradiční formy soužití lidí vychovávajících děti. Navíc vím, že snubní prstýnek není zárukou kvalitní rodiny. Je svobodným rozhodnutím každého, v jakém typu rodiny chce žít a vychovávat děti.  Jsem pro naprostou rovnost všech typů. Hlavně ať děti vyrůstají v prostředí obklopeném láskou a mají základní prostředky pro svůj rozvoj.

Jiří Karas, poslanec KDU-ČSL:

KDU-ČSL podporuje zejména tradiční rodiny. Podporu samozřejmě zaměřujeme i na ženy mající za svobodna dítě, jsme ale proti tomu, aby výhody dávané nesezdaným párům byly zneužívány. V poslední době dochází k tomu, že plno dvojic úmyslně neuzavírá sňatek, protože je pro ně život „na hromádce“ daleko výhodnější. Z takových neúplných manželství se velmi často rodí tzv. problémové děti (nerad tento výraz používám, protože je pro mě každé dítě stejně hodnotné). Na tento fakt upozorňují sociologové. Nejlépe se dětem daří v úplných, tradičních rodinách. Naším prvotním cílem je tedy dosáhnout toho, aby nesezdané páry nebyly ve výhodě, ale aby s nimi bylo manželství alespoň v rovnocenném postavení. Mladou generaci navíc chceme motivovat k tomu, aby zde tradiční rodina nadále byla základem společnosti. KDU-ČSL například prostřednictvím svého hejtmana  prosadila pro úplné rodiny s dětmi do osmnácti let z Jihomoravského kraje tzv. rodinné pasy – slevy v různých obchodních zařízeních po celé republice.   Vše ale nezačíná a nekončí finančními a hmotnými výhodami. Je nutné všemi možnými cestami zvyšovat prestiž rodiny. Třeba obecní úřady by měly nějakým způsobem – slovním či písemným – ocenit, když má rodina více dětí.

Eva Rolečková, tisková mluvčí Strany zelených: Strana zelených chápe rodinu jako společenství lidí, kteří si navzájem tvoří domov. Kvalita domova je pro nás cílem, volba formy soužití je prostředkem, který si rodinní partneři vybírají. Vážíme si klasicky sezdaných heterosexuálních párů, ale stejný respekt chováme k nesezdaným párům v dlouhodobých svazcích, k rozvedeným rodičům, kteří se snaží o harmonickou výchovu dětí, ke svobodným matkám i otcům starajícím se o dítě ve vlastní péči a k pevným svazkům homosexuálů. Právní pojetí rodiny si zaslouží modernizaci, aby bylo respektováno právo lidí volit si formální uspořádání vzájemných svazků a aby je jejich volba neznevýhodnila při vytváření domova v páru pro sebe navzájem a především pro děti, o něž společně pečují. Na prvním místě je pro zelené živá bytost – druh, dítě, prarodič – a teprve na druhém místě je forma, existence či neexistence pokrevních svazků. Výhody, které stát poskytuje tradičním rodinám, chceme rozšiřovat i na nesezdané páry. Rovněž svazky homosexuálů mají naši podporu.

Jana Volfová, místopředsedkyně Nezávislých demokratů:

V žádném případě nezvýhodňujeme tradiční rodinu, ta si obvykle dokáže sama pomoci a podepřít se. Kdo je ale naprosto znevýhodněn, jsou samostatní rodiče (ženy i muži) pečující o své děti. Pro ně tento stát dělá minimum. Přitom jsou to právě oni, kdo jsou na tom ekonomicky nejhůře. Navzdory tomu, že kvalitně  vychovávají naše děti. Proto chceme plný plat ženě (rodiči) na mateřské, vrátíme se k zákonu o náhradním výživném a budeme podporovat rodiče-samoživitele.

Jan Kasl, výkonný místopředseda SNK-Evropských demokratů:

Podpora rodiny je základním bodem Kvality života – navrhujeme konkrétní opatření na podporu rodin s dětmi (daňové, organizační, penzijní reforma atd.). Náš program je ale také programem Rovných šancí, tedy každý má mít šanci, i děti z neúplných rodin, i matky samoživitelky, stejně jako jsme pro registrované partnerství osob stejné sexuální orientace – tedy odmítáme diskriminaci menšin. Není toho asi moc, co netradičním rodinám přímo nabízíme. Spíše hájíme opravdu rovné šance ve všech oblastech – od zmiňovaného registrovaného partnerství po adopce dětí (to je celostranicky zatím nedohodnuté téma), přes ekonomickou rovnoprávnost, uznání péče o děti jako rovnocenné "práce", až po stejná práva mužů i žen i v oblasti rodiny.

Jaký je váš názor na vyplácení porodného, rodičovské dovolené, přídavků na děti?

Anna Čurdová, poslankyně ČSSD:

Porodné tak, jak je nastaveno v současnosti, je v pořádku. Možná bych uvažovala ještě o nějakém zvýšení. Co se týká rodičovské dovolené, volila bych trochu jiný model, než který je nyní předkládán politickými stranami, lhostejno zda ODS, ČSSD, nebo KDU-ČSL. Přirozeně nejbližší je mi ale ten prosazovaný sociální demokracií. Přídavky na děti by měly být vypláceny plošně, všem dětem bez rozdílu majetkových poměrů jejich rodičů.

Alena Páralová, stínová ministryně práce a sociálních věcí ODS:

ODS v parlamentu podpořila zvýšení rodičovského příspěvku na 40 % průměrné mzdy. V současné době se rodičovský příspěvek vyplácí do 4 let dítěte. ODS chce umožnit zkrácení doby vyplácení rodičovského příspěvku na 3 roky s tím, že v tom případě jeho výše vzroste minimálně o čtvrtinu. Rodiče si budou moci vybrat, zda chtějí pobírat nižší částku (tj. 40 % průměrné mzdy) po dobu 4 let, nebo vyšší částku po dobu 3 let. Souhlasíme s navýšením porodného, k němuž došlo od 1. dubna 2006. Přídavky na děti jsou dle našeho programu zahrnuty do státem zaručeného příjmu. ODS vydala jednoduchou pomůcku, takzvané kolečko ODS PLUS, kde si každý může najít, o kolik se jeho rodině zvýší příjem. Kolečko počítá i s neúplnými rodinami. Chceme také zvážit zvýšení podpory v mateřství, která se vyplácí 28 týdnů až na 100 % původní čisté mzdy.

Květa Čelišová, poslankyně KSČM:

Porodné je podle mého názoru velmi složitá záležitost zejména u lidí, kteří je zneužívají a nepoužijí ve prospěch dětí. Takové signály mám ať ze sdružení Klokánek, kam jsou děti odkládány, či z kojeneckých ústavů. Přesto jsem pro to, aby se porodné zvyšovalo a pomáhalo zvyšovat reprodukci. S tím, že by bylo dohlíženo na to, zda je použito opravdu ve prospěch dětí. Není to však jen o porodném, ale o celém sociálním systému, který by měl motivovat a být nezneužitelný. Možná bych porodné i rozložila do několika částí. Určité peníze dát při narození dítěte, další třeba před studiem na střední či vysoké škole. Líbí se mi také finský model, kdy stát zabezpečí matku v momentě narození dítěte základními prostředky a zároveň jí garantuje bezplatnou mateřskou školku včetně stravování. To samé až po vysokou školu. U přídavků na děti jsem pro plošné odpovídající přídavky. Jsou pro děti, ne pro rodiče. Proto by se neměly dělat rozdíly. I výše rodičovské dovolené by měla být důstojná. 

Jiří Karas, poslanec KDU-ČSL:

Určitě je správné, že se výše porodného ustálila na odpovídající finanční částce. Rodina nemá být poškozována za to, že se jí narodí další dítě. Další zvyšování porodného však nepovažuji za ideální pro rodinu, ani pro celou společnost. Jsem spíš pro rozvrstvení tohoto finančního příspěvku. Jeho určitá část  by rodinám mohla být vyplácena v době, kdy jde dítě do první třídy, následně když jde studovat střední školu, pak vysokou… Zkrátka dostatečně ohodnotit, když rodina vychovává (teď to řeknu neomaleně) další daňové poplatníky. Jsme i pro adekvátní podporu rodičovské dovolené. Přídavky na děti bychom nepochybně zvyšovali především sociálně potřebným. Nikoli však sociálním skupinám, které je nepotřebují vůbec.

Eva Rolečková, tisková mluvčí Strany zelených:

Závratná čísla na rozdíl od některých politických konkurentů nechceme uvádět. Prosazujeme státní systém kompenzace „ušlých příležitostí“, společné zdanění i pro nesezdané páry, daňové pobídky pro zaměstnavatele k zaměstnávání na částečné úvazky, státní podporu pro poskytování výhodných půjček pro rodiny s dětmi. Navrhujeme, aby náklady na placené hlídání byly zahrnuty mezi položky odečitatelné od základu daně.

Jana Volfová, místopředsedkyně Nezávislých demokratů:

Nejsme pro enormní navyšování porodného, jsme pro plat ženě na mateřské.  Všimněte si , že úmyslně nepoužívám slovo „dovolené“, ona to totiž žádná dovolená není. Navíc porodné je sociální dávka, na kterou má nárok každý. I

žena, která pak odloží dítě do dětského domova. Plat je dávka nároková,  třeba za dobrou výchovu, správné a včasné návštěvy lékaře, pravidelnou školní docházku a podobně.

Jan Kasl, výkonný místopředseda SNK-Evropských demokratů:

Porodným jsme se nezabývali, ale rozumíme jednorázové dávce, která má pomoci překlenout jisté zvýšené náklady spojené s příchodem dětí. Rozhodně ne desítky tisíc, v duchu nápadů ČSSD. Rodičovská dovolená by měla být čerpána oběma partnery, navrhujeme rodičovský příspěvek 6000 Kč/měsíc + 3000 Kč na dítě do počtu 3 a tří let. Necháváme ale na rodičích, jak dlouho chtějí být doma – důležité je klima. Péče o děti se počítá do důchodu, je to významná "práce", nejde o žádnou dovolenou! V penzijní reformě odečítáme na 1-3 děti po dobu péče o ně  3-6-9% na jedno z druhého pilíře – povinného spořícího.  Přídavek na děti je řešen v příjmovém minimu – nedosáhne-li rodina měsíčně na 6000 Kč/rodič a 3000 Kč/dítě do počtu 3, pak jen 2000 Kč/dítě, je jí tento nezdanitelný rozdíl vyrovnáván.

Jste pro rovné podmínky, když je na rodičovské dovolené otec?

Anna Čurdová, poslankyně ČSSD:

Už v současném zákoně je obsaženo, že pokud se rozhodne pro rodičovskou dovolenou otec, má naprosto stejné podmínky jako matka. Novinky teď ČSSD nepřipravuje. Osobně ale chci do budoucna prosadit postupné čerpání rodičovské dovolené až do sedmi let věku dítěte. Ne, že by se vybírala například jen tři roky, ale že by se na ní mohli oba rodiče střídat. Nebránila bych se zavést i to, co je ve Švédsku – otec tam musí minimálně půl roku s dítětem být, aby si vše „osahal“. V určité podobě se takové záležitosti objevují v pro rodinné politice, kterou schválila vláda. A objevují se i v programu sociální demokracie – jsme moderní strana, proto bráníme a prosazujeme veškeré moderní formy.

Alena Páralová, stínová ministryně práce a sociálních věcí ODS:

Ano a dodávám, že v zákonech už je rovnost zakotvena.

Květa Čelišová, poslankyně KSČM:

Rodičovská dovolená by u nás měla být zavedena stejně jako tomu je v severských zemích, kde se jedná o dlouhodobě zažitý postup. Kdo je na tom ekonomicky hůř, nebo nemá práci, se věnuje dítěti. A druhý partner se věnuje kariéře a vydělává. Jsem tedy pro naprostou rovnost. I když samozřejmě v úplně nejútlejším věku by měla být na prvním místě matka. Otec však není o nic horší.

Jiří Karas, poslanec KDU-ČSL:

Samozřejmě. Je to výhodné pro rodinu. Mnohdy se dokonce i hodí, když rodičovskou dovolenou nastoupí otec. Nezamlouvá se mi však nutit rodiny do toho, aby si půlku rodičovské povinně vybrala matka a polovinu otec. To musí vždy záležet na svobodné volbě konkrétní rodiny.

Eva Rolečková, tisková mluvčí Strany zelených:

Určitě. Jsme pro politiku rovných příležitostí pro muže a ženu. A ta vyžaduje, aby role muže při péči o děti a při jejich výchově byla větší. Chceme flexibilní distribuci rodičovské dovolené mezi oba rodiče, aby si penzum rodičovské dovolené mohli vybrat v delším časovém úseku a aby se na rodičovské dovolené mohli volně střídat. Jde o to, aby ani jeden z rodičů neztratil na dlouhou dobu kontakt se svou profesí. Zároveň se otec nebo druh více zapojí do výchovy dítěte. Kromě toho budeme prosazovat společnou rodičovskou dovolenou po dobu šesti týdnů po narození dítěte za stejných podmínek jako má mateřská či otcovská dovolená.

Jana Volfová, místopředsedkyně Nezávislých demokratů:

Všude uvádíme slůvko rodič a je nám jedno, jestli se bude jednat o ženu, nebo muže. Jsme pro skutečnou rovnost pohlaví ve všech oblastech a péče o rodinu je jednou z nich. Je jen a jen na rodině, jak si role při výchově  dětí rozdělí.

Jan Kasl, výkonný místopředseda SNK-Evropských demokratů:

Ano, plná rovnoprávnost, jsme i pro souběh. Když čerpá žena, muž si může vzít měsíc bez omezení rodičovského příspěvku – jde o "sžívání" se s rodinou, s miminkem. To je důležité pro vytvoření odpovědného vztahu k dítěti.

Jaký je váš názor na vyplácení náhradního výživného státem?

Anna Čurdová, poslankyně ČSSD:

Jedná se o nejohroženější skupina dětí. Státu se v této chvíli vyplatí raději investovat, než řešit ex post, pokud dojde k pozdějšímu sociálnímu vyloučení této skupiny. Navíc je potřeba, aby osamělí rodiče byli v klidu a nikoli běhali po soudech, různých úřadech a dostávat razítka. Pohoda rodičů pro výchovu dětí je důležitá jak pro děti samotné, tak pro stát, protože ten by měl být zájem na poklidném vyrůstání dětí. Jedině tak z nich vyrostou plnohodnotní občané.

Alena Páralová, stínová ministryně práce a sociálních věcí ODS:

Stát selhává v postihování rodičů, kteří neplatí výživné. Státem placené náhradní výživné léčí pouze následky, nikoli příčiny současného nežádoucího stavu. Proto chceme klást hlavní důraz na lepší fungování policie a soudů.

Květa Čelišová, poslankyně KSČM:

Zákon o náhradním výživném vyšel mimo jiné právě ze stálé parlamentní komise pro rovné příležitosti, které předsedám. Byl předložen prostřednictvím poslankyně Anny Čurdové. Požadavek maminek samoživitelek, které se neumí vyrovnat s tím, že otcové neplatí výživné, čímž trpí děti, je opravdu veliký. Jedinec nezmůže nic, musí pomoci stát. Zklamalo mě, že jej Senát vrátil a byla jsem smutná z projevů pravicových političek, které byly nedůstojné. Vypovídaly o tom, že tyto političky o problémech samoživitelek nevědí vůbec nic.  Jak by vysvětlily jejich dětem, že si na rozdíl od jiných dětí nemohou dopřát nejen laskominy, ale třeba ani oblečení a později studium? Tady je můj rozpor v tom, jak prosazuji ženy do politiky. Ne všechny ženy totiž takovýmto tématům prospívají. Proto bych jednoznačně upřednostňovala ženy se sociálním cítěním. Považuji za systémovou chybu, že se v roce 2006 stále dělíme na bohaté a chudé…

Jiří Karas, poslanec KDU-ČSL:

Pro tento návrh zákona jsem hlasoval (stanovisko KDU-ČSL nebylo jednotné – pozn. red.). Ačkoli nese mnohá úskalí, podle mého názoru pomůže celé řadě svobodných matek. Na námitky, že to může být zneužito, odpovídám, že zneužit může být každý zákon.

Eva Rolečková, tisková mluvčí Strany zelených:

Nemáme to v programu, ale jsme připraveni o tom diskutovat.

Jana Volfová, místopředsedkyně Nezávislých demokratů:

Osobně jsem byla první autorkou tohoto návrhu zákona. Jsme plně za to, aby byl realizován, protože prvotní úlohou rodiče je  vychovávat dítě a ne handrkovat se s tím druhým, nezodpovědným o příspěvek. Tohle je skutečně více věcí státu, který má také lepší podmínky pro vymáhání  dluhů.

Jan Kasl, výkonný místopředseda SNK-Evropských demokratů:

Nesouhlas, soudy musí fungovat, stát může pomoci sociální dávkou v tísni – ale o tu bych žaloval neplatícího rodiče.

Jaký je váš názor na antidiskriminační zákon?

Anna Čurdová, poslankyně za ČSSD:

Tento zákon nenaruší soukromoprávní vztahy, jak varuje pravice. Není zaměřen proti podnikatelům ani komukoli jinému. Jeho účelem je chránit všechny občany před diskriminací kvůli rase, původu, pohlaví, sexuální orientaci, politickému názoru či náboženskému vyznání. Navíc byl podmínkou vstupu Česka do Evropské unie. Pokud by nebyl přijat, hrozí nám sankce, které by se řádově mohly vyšplhat až k milionům korunám.

Alena Páralová, stínová ministryně práce a sociálních věcí ODS:

Bezvýhradně souhlasím s článkem 3 Listiny základních práv a svobod, který hovoří o základních právech a svobodách pro každého bez ohledu na pohlaví, rasu, barvu pleti, jazyky a další věci. Souhlasím s tím, že každý má mít možnost uplatňovat svá základní práva a svobody. S vládním návrhem antidiskriminačního zákona, který Senát nedávno zamítl, však zásadně nesouhlasím.

Květa Čelišová, poslankyně KSČM:

Můj názor na antidiskriminační zákon se liší od oficiálního názoru poslaneckého klubu KSČM. Klub tvrdí, že když jedna skupina lidí bude dál diskriminována na základě lustračního zákona, neměl by být přijat antidiskriminační návrh ani pro jiné skupiny. Osobně také nesouhlasím s tím, že jsou lidé postižení lustračním zákonem nadále diskriminováni. Věřím proto, že zasáhne Evropská unie a lustrace zruší. Na druhou stranu však jako předsedkyně stálé parlamentní komise pro rodinu a rovné příležitosti i jako členka Komunistické strany Čech a Moravy, která má v programu solidaritu s druhými, chci myslet nejen na tuto skupinu lidí, ale také na další postižené diskriminací.  Pro ty je antidiskriminační zákon nadějí. Byť je podle mého názoru bezzubý a byť není zřízena samostatná instituce (třeba i ministerstvo), která by se diskriminací zabývala.

Jiří Karas, poslanec KDU-ČSL:

Jsem ve velikých rozpacích. Nese v sobě určité problémy. Abych byl konkrétní: mám obavu, aby například katolická církev nebyla nucena ke svěcení žen. Nelíbí se mi také nátlak Evropské unie. U mě vyvolává spíš opačný efekt, než že bych se ho zalekl.

Eva Rolečková, tisková mluvčí Strany zelených:

Strana zelených prosazuje naplnění směrnic ES, týkajících se rovného zacházení a zákazu diskriminace na základě pohlaví. Zelení vítají přijetí antidiskriminačního zákona.

Jana Volfová, místopředsedkyně Nezávislých demokratů:

Nevadí nám antidiskriminační opatření v zákonech, ale jsme přesvědčeni,  že dokud se nezmění povědomí společnosti, nepodaří se faktická rovnost.  Proto se snažíme o změnu vnímání přímo sami. Máme tři místopředsedkyně

strany, tři lídry ženy a dalších sedm žen na volitelných místech do Poslanecké sněmovny. Prostě děláme politiku pro ženy se ženami, a to je ta nejlepší cesta.

Jan Kasl, výkonný místopředseda SNK-Evropských demokratů:

Měl být přijat, je jej třeba.Diskriminace v České republice existuje.

Jste pro zavedení kvót pro ženy na kandidátních listinách?

Anna Čurdová, poslankyně ČSSD:

Stoprocentně. Nikoli však pouze kvót, ale rovnou parity. Paritní zákon musí být dán ústavou.

Alena Páralová, stínová ministryně práce a sociálních věcí ODS:

Jsem zásadně proti kvótám. Kvóty na kandidátních listinách jsou určitým druhem pozitivní diskriminace, a ta se téměř vždy obrátí paradoxně proti tomu, komu má pomoci. Myslím, že ženy se budou cítit daleko lépe, když se na kandidátky dostanou na základě svých schopností a osobních kvalit. Pokud by se ženy dostaly například do Parlamentu na základě kvót, mohlo by se na ně pohlížet jako na jakousi podřadnější skupinu.

Květa Čelišová, poslankyně KSČM:

V roce 2006, po vstupu do Evropské unie, v době kdy u nás funguje stálá parlamentní  komise pro rodinu a rovné příležitosti, o kterých stále hovoříme, dochází ke snižování počtu žen na kandidátních listinách pro parlamentní volby. To je nedůstojné. Uplatnila bych proto kvóty nebo zipovací systém coby dočasný prostředek. Uvnitř politických stran to samy ženy nezvládnou. Přetrvává u nás totiž stále trend konzervativní společnosti, v níž je muž upřednostňován.

Jiří Karas, poslanec KDU-ČSL:

Ženám má být dána příležitost, aby kandidovaly, má jim být umožněn přístup ke všem funkcím včetně politických. Nadekretovat to však jakýmkoli zákonem či nařízením považuji za absurdní. Žen je každopádně v politice málo. Má zesnulá manželka bývala velmi dobrou komunální političkou a mou dobrou rádkyní. Takže moc dobře vím, že ženy do politiky vnášejí velmi potřebný prvek, obsahující mimo jiné cit a preciznost. I nejlépe fungující místní organizace KDU-ˇČSL vedou ženy. Mou oblíbenou političkou je také žena – Margaret Thatcherová. Zajímavé však je, že podle mého osobního zjištění ženy raději volí muže. Jak je to naopak, nevím.

Eva Rolečková, tisková mluvčí Strany zelených:

Ano a začali jsme u sebe. Ve vnitřních předpisech  SZ už platí. Ve všech stranických orgánech i na kandidátních listinách musí být nejméně třetina žen. V letošních parlamentních volbách máme na kandidátkách 33, 6 % žen, čtyři ženy kandidátky vedou, do pátého místa máme 26 žen, do 10. místa 50 žen.

Jana Volfová, místopředsedkyně Nezávislých demokratů:

Nepotřebujeme již kvóty, jsme dál. Máme dostatečné množství žen na kandidátkách i bez kvót. Kvóta je jakási berlička, v určité fázi vývoje nutná, my jsme ale už za touto fází, berličky už nepotřebujeme.

Jan Kasl, výkonný místopředseda SNK-Evropských demokratů:

My se je snažíme zavádět vnitrostranicky –  v Praze je 50 % žen. Ale osobně bych se nebránil (a máme to uvedené i v programu) přechodnému zavedení kvót, aby tak došlo k prolomení postojů stran jako jsou KDU-ČSL a ODS.

----------------------------------------------
Tento článek vznikl ve spolupráci s genderovou informační a tiskovou agenturou gitA.