Ani vládní strany však nebyly  jednotné – ministr pro místní rozvoj a poslanec Radko Martínek z ČSSD se zdržel hlasování, stejně tak lidovci Vilém Holáň a Josef Vícha. Ludvík Hovorka, Jan Kasal, Tomáš Kvapil a Ladislav Šustr z KDU-ČSL hlasovali dokonce proti antidiskriminačnímu zákonu. Navíc mnoho lidovců nebylo hlasování přítomno. Překvapivé to bylo zejména proto, že poprvé antidiskriminační zákon podpořili. Třeba poslanec Jiří Karas, který byl ve třetím čtení pro a nyní se hlasování nezúčastnil, to již dříve pro GITU odůvodnil následovně: „Mám obavu, aby například katolická církev nebyla nucena ke svěcení žen. Nelíbí se mi také nátlak Evropské unie. U mě vyvolává spíš opačný efekt, než že bych se ho zalekl.“ 

Vždy proti se stavěla ODS. Nejinak tomu bylo i při posledním  hlasování. „Bezvýhradně souhlasím s článkem 3 Listiny základních práv a svobod, který hovoří o základních právech a svobodách pro každého bez ohledu na pohlaví, rasu, barvu pleti, jazyky a další věci. Souhlasím s tím, že každý má mít možnost uplatňovat svá základní práva a svobody. S vládním návrhem antidiskriminačního zákona, který Senát nedávno zamítl, však zásadně nesouhlasím,“ řekla GITĚ stínová ministryně práce a sociálních věcí Alena Páralová. A v čem tkví hlavní výhrady ODS? Podle jejích představitelů by zákon mohl narušit soukromoprávní vztahy. Mnozí z nich se na dubnovém semináři Centra pro ekonomiku a politiku shodovali s názorem výkonného ředitele této instituce Petra Macha, který říká, že „antidiskriminační zákon udělá hříšníky z mnoha normálních lidí. Znamená průlom do našeho právního řádu. Zakazuje diskriminaci v mnoha soukromoprávních vztazích, což je více než sporné. Zavádí takzvanou pozitivní diskriminaci, což není nic jiného než zavádění diskriminace tam, kde dnes není. A v mnoha oblastech zavádí podivný princip presumpce viny místo normálního principu presumpce neviny“.

S tím však zásadně nesouhlasí poslankyně Anna Čurdová z ČSSD. „Tento zákon by nenarušil soukromoprávní vztahy, jak varuje pravice. Není zaměřen proti podnikatelům ani komukoli jinému. Jeho účelem je chránit všechny občany před diskriminací kvůli rase, původu, pohlaví, sexuální orientaci, politickému názoru či náboženskému vyznání. Navíc byl podmínkou vstupu Česka do Evropské unie. Nyní nám hrozí sankce, které by se řádově mohly vyšplhat až k milionům korunám,“ řekla GITĚ. Ředitelka Sekce pro lidská práva a rovné příležitosti Úřadu vlády a kandidátka Strany zelených pro letošní sněmovní volby Kateřina Jacques k tomu v nedávném rozhovoru pro GITU dodala, že „zákon implementuje evropské směrnice, nejde výrazně dál. Jeho hlavní výhodou je, že je uživatelsky komfortní. Jedná se o komplexní úpravu v jednom balíku, přehlednou i pro laika. Kdybychom totiž bývali chtěli směrnice implementovat do stávající právní úpravy, museli bychom vstoupit asi do sedmdesáti různých zákonů. Zákon navíc počítá s orgánem, který by se obětem diskriminace věnoval. Jeho úkoly by byly v oblasti právně poradenské, osvětové, mediační. Obava, že naroste počet lidí, kteří budou zákon zneužívat a domáhat se u soudu něčeho, co jim nenáleží, je  zbytečná. Mnohdy by stačilo vysvětlit kupříkladu zaměstnavatelům, že se – často ne ze zlého úmyslu – diskriminace dopouštějí. Soud by byl až krajní řešení, které by podle mého odhadu výrazně často využíváno nebylo. Celkově by ale zákon naše prostředí kultivoval.“

Proti antidiskriminačnímu zákonu se postavili také komunisté. Podle Jacques se tak stali jedinou levicovou stranou v Evropě, která zákon nepodpořila. Pro dokonce nebyla ani komunistická poslankyně Květa Čelišová, která podporu zákonu dopředu avizovala. Nakonec se hlasování zdržela. Názor však nezměnila a přijetí antidiskriminačního zákona nadále považuje za žádoucí. „Čekala jsem větší zájem vládních poslanců o tento zákon. Že nás jako poslanecký klub minimálně někdo osloví. Měla jsem však jasné signály o tom, že podpora není intenzivně hledána a že můj hlas stejně ničemu nepomůže. Za nepřijetí zákona může především liknavost vládních poslanců,“ řekla GITĚ po hlasování. Zdůraznila, že zevnitř poslaneckého klubu KSČM ji nikdo neovlivnil, ani se o to nepokoušel.

KSČM podle vyjádření mnoha jejích zákonodárců a zákonodárkyň nebyla prý principiálně proti zákonu (devatenáct z nich se hlasování zdrželo a Josef Vondruška hlasoval pro). Vadilo jí ale, že jeho součástí nebylo také zrušení zákona lustračního. Za jeho existenci mimochodem Českou republiku kritizují i hlasy z Evropské unie. „Mnozí, především angličtí, poslanci, přestože jsou liberálové, kritizují, jak je vůbec možné, že šestnáct let po takových změnách v České republice existuje takto diskriminační zákon. Chceme proto podat podnět Radě Evropy, která též signalizuje nesouhlas s lustracemi, aby byla vydána oficiální zpráva poukazující na jejich diskriminační charakter,“ řekla GITĚ komunistická poslankyně Kateřina Konečná, která je členkou sněmovní delegace Parlamentního shromáždění Rady Evropy. „Nelze jednu skupinu diskriminovaných vyloučit,“ odůvodnila své záporné hlasování v otázce antidiskriminačního zákona.

Jak už naznačila Čurdová, pokud se uskuteční žaloba ČR k Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku, pokuta České republice opravdu hrozí. Česko se totiž v přístupové smlouvě k Evropské unii, stejně jako jiné země, zavázalo antidiskriminační zákon přijmout. Zákon navíc přijaly již všechny ostatní členské státy EU včetně Slovenska. Nedávno tak učinila i Spolková republika Německo, která dlouho otálela, a to dokonce ve větším rozsahu, než požadovala Unie.