Zákon, který by měl chránit osoby, které jsou diskriminovány z důvodu rasy nebo etnického původu, pohlaví, sexuální orientace, věku, nepříznivého zdravotního stavu, náboženství či víry, nebo proto, že jsou bez vyznání, toto úterý opět ztratil šanci na spatření světla českého světa.
Poslanci jej totiž neprojednali na úterní schůzi, na jejíž program byl zařazen. Zákon vrátil sněmovně Senát. Jeho schválení bylo nejisté, jelikož proti se postavili nejen zástupci opoziční pravicové ODS, ale také většina komunistů (ti především kvůli tomu, že v jeho rámci postrádali zrušení lustračního zákona). Šance na přehlasování senátního veta však přesto existovala. Navzdory tomu, že zástupci KDU-ČSL se k zákonu staví rezervovaně – lidovecký poslanec Jiří Karas má kupříkladu obavu, že by v jeho důsledku byla katolická církev nucena světit ženy.

Zákon však s největší pravděpodobností v tomto volebním období neprojde. Jeho projednání sněmovna přesunula na 23. května 2006. Pokud bude schválen (což vůbec není jisté), zřejmě stejně narazí na předpokládané veto Václava Klause. Pokud jej prezident vrátí, sněmovna jej již v tomto volebním období nestačí projednat. Tím pádem spadne pod stůl a noví zákonodárci budou začínat od nuly.
Podle směrnic Evropské unie, které jsme svým vstupem přijali, je pro Českou republiku přijetí antidiskriminačního zákona závazkem. Pokud jej v nejbližší době nesplní, čeká ji nemalá finanční sankce. Mimochodem, donedávna jsme byli se Spolkovou republikou Německo posledním státem Evropské unie, který tento závazek nesplnil. Nyní jsme už opravdu poslední zemí – Německo antidiskriminační zákon, dokonce v rozšířenější podobě než požadovala Unie, již přijalo.

Antidiskriminační zákon je nutno přitom chápat jako základní signál směřující k dosažení takového stavu demokracie, který je metou všech vyspělých států. Zmíněný stav demokracie je možno definovat hesly, jako je rovnost příležitostí, gender mainstreaming či multikulturalismus. Při pohledu na názory provázející projednávání tohoto zákona v našich zákondárných sborech získává člověk ovšem pocit, že se naše demokracie posunuje po časové ose opačným směrem, než jaký je trend. Po pravdě řečeno, pisatelku těchto řádků z toho mrazí v zádech. Neboť si nepřeje nic víc než skutečně žít v etnicky smíšené společnosti, kde neplatí rodové stereotypy a kde se stírají bariéry oddělující silné a zdravé od slabších a nemocnějších, kde pracují mechanismy odrážející homofobii, šovinismus, rasovou nesnášenlivost a náboženskou rigiditu. Nezajímá ji až tak hledisko národní, stranické nebo ekonomické, jímž se někteří odpůrci a některé odpůrkyně principů, které obsahuje antidiskriminační zákon, ohánějí. Že si k tématu své poví i prezident republiky, je již nyní celkem jasné. Takové sousto si přeci nemůže nechat ujít.  

S použitím materiálů Andrey Cerqueirové.