Rodí Husákovy holčičky. Ženy, které zcestovaly svět, vydělaly si peníze, našly vhodné partnery, zařídily si bydlení, získaly společenskou prestiž a ekonomické jistoty? Ke štěstí jim chybělo už jen splnění občanské reprodukční povinnosti. Demografická křivka tak dlouho klesala, až z toho naše politiky a média začala bolet hlava. A Husákovy holčičky se dostaly do existenční krize, protože se jich po třicítce už nikdo neptal na školu nebo zážitky, ale na to, kdy plánují děcko. Ano, děti jsou zárukou toho, že nás bude mít kdo živit. A jako taková záruka jsou veřejným objektem. Je jich třeba tolik a tolik ročně, dle jejich počtu a procentuálního meziročního přírůstku se měří charakter společnosti, případně určuje přibližné datum vymření národního genofondu. Troufám si tvrdit, že se Husákovy holčičky nezavřou se svými uzlíčky do domácího vězení, ale svých veřejných dětí využijí k tomu, aby se o ony staly veřejnými. V péči o děti se totiž v našich podmínkách matky dostávají do izolace, která se Husákovým holčičkám nebude líbit, nebude je naplňovat a vyvolá v nich vztek a touhu po společenské změně. Začnou pracovat brzy po narození dítěte. Buď na částečný úvazek, nebo přimějí tatínky ke střídavé péči. Takže donutí pracovní trh, aby jim i jejich partnerům vytvořil vyhovující nabídku. Vydupají si obnovení jeslí. Začnou důrazně mluvit do místní samosprávy, protože jim nebude jedno, v jakém prostředí jejich potomstvo roste. Budou se snažit prosadit své mateřsko-ženské pohledy do ekonomiky, dopravy, ochrany přírody, školství, kultury, protože jsou zvyklé na úspěch. A díky větší otevřenosti politických stran se postarají i o novou pec pro politické koláče. Aby jejich představa o životě získala odpovídající žezlo. Vím, o čem mluvím, sama takovou Husákovou holkou jsem.   

úryvek z glosy pro Lidové noviny