ANO! Potřebujeme ženskou politickou stranu. Stejně tak potřebujeme kvóty, paritu a občanskou společnosti!

To, že vznikla strana, jejímž cílem je prosadit do politiky ženský pohled, chápu z jedné strany jako reakci na aktuální stav naší politiky. Jako volání po změně politické kultury, kterou by citlivější, sociálně zdatnější a komunikativnější ženy mohly přinést. Zastoupení žen v naší politice je zanedbatelné a z hlediska zastupitelské demokracie tedy nespravedlivé k té polovině obyvatelstva, která vzhledem ke svému ženskému pohlaví prošla odlišnou socializací, má specifické zkušenosti a hodnoty. Je sociologickým faktem, že dokud počet zástupců hodnotové (nikoli etnické!) menšiny nepřesáhne v jistém uskupení třiceti procent, specifické názory menšiny se neprosadí, menšina přebírá způsob myšlení většiny a řešení jejích problémů bublá tak dlouho, až může vybuchnout. Z toho vyplývá, že dokud počet žen ve všech mocenských orgánech nepřesáhne řečených třiceti procent, nemůžeme od pouhého založení ženské strany a vzniku čistě ženské kandidátky očekávat změnu celé politické kultury. Ženská politická strana je podle mého názoru přesto velmi důležitým a originálním nakročením k paritní demokracii, k demokracii rovných příležitostí. Jiným nakročením k fungující paritní demokracii jsou tak často diskutovaná a z velké části nepochopená pozitivní opatření, lidově řečeno kvóty. Z předchozích vět jasně vyplývá, že dokud ženy budou politickou menšinou, budeme žít v nespravedlivé demokracii. Argumenty typu, že ženy se do politiky nehrnou, jsou důkazem neporozumění složitosti věci. Ženy samozřejmě mají chuť mluvit do věcí veřejných, ale způsobem, který jim vyhovuje. Dokud se nezmění procedury spojené s politickou sférou, ženy nebudou do politiky vstupovat. A nebudou ji ani moci měnit. Existence dočasných pozitivních opatření může být signálem k obecné vůli po jejich politické účasti. Jak pak bude tato účast žen v politice vypadat, nezáleží jen na političkách samotných, ale i na atmosféře v celé společnosti.

Z druhé strany chápu založení politické strany jako mocenskou aktivitu, jako snahu získat moc. A jak je nám všem známo z historie, moc zavazuje, moc proměňuje, moc ničí ideály a překrucuje jisté morální zásady. Způsob fungování politické strany je z charakteru této instituce hierarchický, schůzovní, kuloárový, intrikářský. Jako takový nepřitahuje velkou část obyvatelstva, která se identifikuje spíše s nehierarchickými, dobrovolnickými strukturami občanské společnosti. I proto zažíváme krizi politických stran, kterým chybí kvalitní, atraktivní a mladá členská základna. I proto se jisté politické strany jako KDU-ČSL nebo KSČM snaží zavádět proženské kvóty pro své kandidátské listiny, aby oživily svou tvář a rezonovaly s hlasy nepolitické společnosti. Občanská společnost, kde se ženy cítí jako doma, se pomalu a jistě bude stávat další nohou státu s plnohodnotným kritickým stínovým hlasem. Ať si o ní někteří naši nejvyšší představitelé myslí, co chtějí. V této sféře vidím další obrovskou sílu veřejné angažovanosti žen.