Nyní jeden z policistů – dnes už bývalý městský strážník Prahy 10 – neovládl své vášně, sundal uniformu a mezi nácky se natvrdo zařadil. Před izraelskou ambasádou spolu s ostatními „kamarády“ (tak se mezi sebou holé lebky titulují) rozdmýchával antisemitismus, když zneužil tragické situace na Blízkém východě. Možná (což dokládají neoficiální informace) mezi „kamarády“ chodíval i dříve, možná si na „soukromých“ koncertech,  jejichž „poklidný“ průběh chrání jeho kolegové (na rozdíl od CzechTeku či některé z levicových demonstrací, kde naopak hlava nehlava řežou i holky), plnými doušky vychutnával rasistickou muziku, ale nikdo z nadřízených si nevšiml…

Když jsem si o počínání onoho strážníka přečetla, přiznávám, že mě to sice vyděsilo, ale ani příliš nepřekvapilo. Znám (sice povrchně, ale přesto osobně) několik policistů, respektive policistek. Ne, že by zrovna ony také fandily skinům (to snad proboha ne!), jejich vnímání takových akcí ve mně však klid rozhodně nevzbuzuje. Neonacisté jsou podle jejich slov spořádaní, jelikož jdou v řadách vedle sebe (možná i rozestupy mají stejné). A že si cestou, kdy za zvuku okovaných bot pochodují městy a jen svou agresivitou sálající jim z očí děsí okolí, občas uleví a zahajlují nebo zařvou cosi o spoluobčanech, kteří se prostě nenarodili s bílou pletí? To tato děvčata v uniformě nijak zvlášť netankuje. Když u toho nedělají bordel a neházejí kameny do výloh Mc´Donaldů, tak ať si prý řvou co chtějí…

Mimochodem, kdysi jsem dokonce byla svědkyní, kdy se bývalý policejní prezident Fedorko na tiskové konferenci snažil obhajovat počínání svých podřízených, kteří tehdy (pokolikáté už?) nechali neonacisty nerušeně hajlovat a naopak naložili do antonů a zbili některé jejich odpůrce. Fedorko se tehdy nestyděl říct, že křičet Sieg Heil! není trestné, protože to v překladu do češtiny znamená Sláva vítězství!, což prý není nic proti ničemu… Kdo však ono děsivé heslo v nedávné historii tak často  vyřvával a kolik krve nevinných obětí přitom bylo prolito, již nezmínil… A už vůbec nepřipomněl, že vzývání nacistických symbolů je v Česku (jako v každé slušné společnosti) trestné.

Ale zpět k policistkám. Tak jak to v naší represivní složce bývá bohužel zvykem, i ony pohlížejí přísně na jiné demonstranty a demonstrantky, než jsou skinheadi. Nemají prostě rády přílišné vyjadřování občanského postoje (zvlášť toho neformálního), odlišnosti, odvahu jedinců, demonstrace, které nejdou v jednom „spořádaném“, a tím právě hrůzostrašném, šiku… Když jsem s nimi celkem dlouho a vášnivě diskutovala o pojetí občanské společnosti a právu člověka vyjádřit svůj odpor proti evidentnímu zlu či třeba spotřební společnosti, upřímně jsem se zděsila jejich argumentů a nepřipadala si, že bych hovořila s těmi, které mají ochraňovat mé bezpečí. Schvalovaly všechna ta nedávná i dávná policejní brutální napadení.  Ať již se jednalo o zmlácení Kateřiny Jacques ze Strany zelených (kterou chce navíc se zarážející drzostí hnát před soud policista, jež ji surově zbil – tedy jeden z těch, chránících pochodový šik neonacistů) či třeba účastníků a účastnic loňské technoparty CzechTek, z nichž má minimálně jeden mladý muž dodnes problémy s okem.

Policistky nebraly v potaz ani můj argument, že náckové by jim přece jenom vadit měli. Když už kvůli ničemu jinému, tak třeba pouze z osobních (nechci tvrdit sobeckých) důvodů. Některé z těchto mých náhodných známých jsou totiž, laskaví čtenáři a laskavé čtenářky jistě prominou mou netaktnost, lesbicky orientované. Což je kupříkladu v pojetí neonacistického Národního odporu (ale i jiných, naoko kosmeticky mírněji se tvářících, podobně orientovaných organizací), který je organizátorem celkem velkého počtu oněch nenávistných akcí, zvrhlost, nemající právo na existenci… Naopak ti, co chodí demonstrovat proti náckům, hájí i základní lidská práva oněch policistek. Včetně práva na jejich lásku a svobodné vyjadřování citů. A především včetně práva nejzákladnějšího – práva na život.

A i kdyby ony policistky lesbicky orientované nebyly, měly by mít neustále na paměti slova oběti nacismu Pastora Niemoellera: „Nejdřív si přišli pro Židy – a já neříkal nic, protože nejsem Žid. Pak si přišli pro komunisty – a já neříkal nic, protože nejsem komunista. Pak přišli pro odboráře – a já neříkal nic, protože nejsem odborář.  A pak si přišli pro mě – a nezůstal nikdo, kdo by se ozval.“ 

Zdvižené pravice jsou vážné nebezpečí, před kterým nelze zavírat oči. Byť jsou zdviženy spořádaně a souměrně. Právě o to víc z nich jde hrůza…

-------------------------------------------------------------

Tento článek vznikl v rámci přípravné fáze projektu genderové informační a tiskové agentury GITA (o.p.s. proFem), který bude spuštěn do ostrého provozu a bude k dispozici novinářské i široké veřejnosti od 1. 9. 2006 na www.ta-gita.cz! V případě zájmu o přebírání našich materiálů nás kontaktujte na agentura@ta-gita.cz, ihned vám vyhovíme.

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.