Patera na tiskové konferenci, konané v Praze, přítomné novináře a novinářky informoval, že štrasburský soud nedávno vyhověl třem takovým stížnostem, když potvrdil porušení respektování práva na rodinný a soukromý život. Českému státu uložil tzv. odškodné ve výši 1 500 000 Kč (Patera vyzval příslušné české soudkyně, aby je zaplatily ze svých údajně nepřiměřeně vysokých platů). Celé rozsudky štrasburského soudu sdružení na svém webu dosud nezveřejnilo. Patera také nezmínil, že většině dalších stížností evropský soud nevyhověl, ale pouze upozornil na nepřiměřeně dlouhou délku řízení soudů českých.

Jiří Fiala ze sdružení K213 (nazvaného dle paragrafu na vymáhání výživného), který mimo jiné údajně fyzicky napadl soudkyni pražského devátého obvodu a následně byl z důvodu své kandidatury do sněmovny kvůli „rovnému přístupu k volbám“ omilostněn prezidentem Klausem, je jedním z těch, kterým štrasburský soud vyšel vstříc. Spolu s Paterou se nyní stal členem petičního výboru „Respektujte náš rodinný život!“ V petici se mimo jiné dovolávají kárných řízení proti soudkyním, které rozhodovaly v případech, kdy následně štrasburský soud shledal „porušení práva na rodinný život“. Dále žádají zkrácení navrženého rozpočtu českých soudů minimálně o 10 procent. Ministerstvo spravedlnosti vyzývají, aby prosadilo v opatrovnickém soudnictví paritní údajně nevyrovnané zastoupení mužů a žen (tedy více mužů).

Jedním z rodičů, kteří se chtějí obrátit na štrasburský soud, je Martin Heger. S ním se nedávno jeho manželka Šárka rozvedla. Jejich dcera Sofie byla svěřena do její péče. Dnes jí jsou dva roky a podle Hegera, který se představil jako křesťan ctící manželství a milující svou ženu i dceru, začíná trpět tzv. syndromem zavrženého rodiče – že jeden rodič před dítětem očerňuje druhého (tento termín v zahraničí není užíván a ani u nás není převážnou většinou odborné veřejnosti přijímán).

 „Sofinka se začíná chovat jinak, než jsem byl navyklý,“ řekl Heger a rozplakal se, přičemž měl před sebou na stole starší fotografii, na níž sedí v křesle a s dcerkou se mazlí. Při současném setkání se na něj prý nejprve dívá jako na cizího člověka. „Až asi po dvou hodinách si začíná uvědomovat, jak moc ji mám rád. Ale to už se téměř musíme loučit,“ pokračoval. Začal se slzami v očích vzpomínat na to, jak ji kdysi přebaloval a za pomoci léčivých mastiček zbavoval ekzémů. Prý by to přál zažít každému otci. „Předtím jsem vydělával velké peníze, pak jsem najednou změnil hodnoty,“ svěřil se a stále plakal. Dnes se prý se svou dcerou vídá jen „nedopatřením“ příslušné soudkyně, která o opatrovnictví rozhodovala. Jejich společně stráveným chvílím dozorují zástupci a zástupkyně odborné veřejnosti, se kterými Heger podle svých slov dobrovolně spolupracuje. Nejvíc ho prý traumatizuje, že s ním dcera nemůže být přes noc. Její matka má totiž obavy, aby jí to neublížilo… 

Stížnost ke štrasburskému soudu se v rámci čtvrté vlny chystá podat mimo jiné i Mirka Prodělalová.  Ta se od roku 2002 nemůže stýkat s dnes již osmiletými dvojčaty. „Brání mi v tom otec dětí, který je egoistickým a špatným člověkem. Podle odborníků dvojčata trpí syndromem zavrženého rodiče. Nechtějí ke mně. Jsem z toho nešťastná a české soudy mi nevycházejí vstříc,“ řekla. Podle svých slov se ze strany bývalého manžela setkala i s násilím. „Když jsem pro děti přišla a nebyli u toho svědci, stříkal mi třeba sprej do očí,“ nechala se slyšet. „Poškození bylo shledáno i u dvojčat. Nic se s tím však neděje. Využívám všech zákonných možností,“ dodala. 

Krátce poté, co si Prodělalová v rámci tiskové konference stěžovala na násilí ze strany bývalého chotě, začal Fiala relativizovat domácí násilí. Přítomná novinářka totiž zmínila, že podle organizací, zabývajících se právě tímto závažným problémem, jsou hlavním důvodem neumožnění styku s dítětem násilné sklony druhého z rodičů. Násilnické osoby se pak ohánějí oním „syndromem zavrženého rodiče“. „Neříkám, že domácí násilí neexistuje, ale je zveličováno. Užívají je jako argument hlavně dotované feministické spolky,“ zmínil Fiala. Ročně se podle něj vynakládají miliony korun na „takovou propagandu“. „Domácí násilí prý zažilo asi 48 % žen. Vás je zde osm, to by znamenalo, že ho téměř čtyři z vás musely zažít. Přitom jste ho nezažila žádná,“ pronesl směrem k přítomným novinářkám, aniž by o jejich životech cokoli věděl. Dodal, že stačí dosavadní zákonná úprava, protože nové prý budou mnohé ženy zneužívat a vykazovat své muže z bytů. Nezmínil již ale, že dnes jsou pro mnohé takové ženy jedinou záchrannou azylové domy, když násilník stále obývá byt a ony jej i nadále (ze strachu, že o něj přijdou) platí.

Podle ženských organizací bývá důvodem nesvěřování dítěte do péče jednomu z rodičů také neplacení výživného. I to si vzal Fiala na paškál. Na výživné je podle něj v Česku stále hleděno jako na „fetiš“. Protestoval proti tomu, že jsou jeho neplatiči či neplatičky souzeni/y a zavíráni/y. „Nikdo se nestará o to, proč ho neplatí. Co tomu předcházelo,“ řekl. Patera se přidal: „Některé ženy si pak za výživné splácí auto a děti chodí v otrhaných šatech. Tak se pak muži prostě zaseknou a zvolí formu protestu alimenty neplatit.“

----------------------------------------------------------

Tento článek vznikl v rámci přípravné fáze projektu genderové informační a tiskové agentury GITA (o.p.s. proFem), který bude spuštěn do ostrého provozu a bude k dispozici novinářské i široké veřejnosti od 1. 9. 2006 na www.ta-gita.cz! V případě zájmu o přebírání našich materiálů nás kontaktujte na agentura@ta-gita.cz, ihned vám vyhovíme.

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem hl.m. Prahy.