Byla jste velmi angažovanou lesbickou a feministickou aktivistkou. Před časem vaše angažovanost polevila. Je to tím, že jste si našla harmonický vztah?

Myslím si, že to není přímo oním vztahem, ale daleko více tím, co se v něm právě odehrává. S přítelkyní Veronikou jsme zatoužily, aby otěhotněla, což se podařilo. Brzy se nám narodí dítě. Považuji proto za přirozené, že jsem se i já stáhla z angažovanosti. Chci si tento neopakovatelný čas prožít naplno. Následně chceme obě věnovat energii dítěti, jeho vývoji, a tak považuji za správné nedělat současně spoustu jiných věcí. Možná je to i otázka věku –  ve třiadvaceti ne nutně toužíte po rodině a klidu, ale zajímá vás nejvíc, co se děje ve společnosti, chcete do toho hlasitě mluvit. V sedmatřiceti, což je můj nynější věk, už po rodině a klidu toužit většinou začnete.

Myslíte, že až dítě trochu vyroste, stanete se opět angažovanou občankou?

Jaká znám sebe i Veroniku, věřím, že až dítě bude trochu soběstačné, zase začneme být aktivní.  Třeba se ale pak budeme věnovat trochu jiným aktivitám než dřív. Například problémům lesbických matek – toho, co nás bude pálit. Nebo rozšíření registrovaného partnerství. Napadlo nás také, že by bylo dobré zabývat se tím, jak se v rodinách zachází se starými lidmi. Velice často jsou vysunuti ze společnosti. Jelikož žijeme s Veroniky maminkou a já mám také starší rodiče, toto téma nás hodně zajímá.

A jakým konkrétním aktivitám jste se věnovala v minulosti?

Do svých dvaceti let jsem příliš aktivní nebyla. Převážně jsem lezla po horách a občas něco, nikoli ale příliš výrazného, udělala třeba pro Greenpeace. Pak jsem ze Švýcarska přijela do České republiky, kde jsem se dostala do okruhu lesbických žen. Našla jsem si aktivní přátele a i já jsem se začala angažovat. V letech 1995-96 jsem začala působit v lesbickém časopise Promluv, dvakrát organizovala festival ženské a lesbické kultury Apriles. V té době se stejně angažovala i má současná přítelkyně, tehdy jsme ale ještě zdaleka nebyly párem. K tomu se přidružovaly další aktivity. S mou tehdejší partnerkou jsme byly například hodně medializovaným párem, jelikož jsme se nebály jít na veřejnost a přihlásit se ke své orientaci. 

Lesbická komunita v Česku je nyní méně aktivní než v dobách, na které jste zavzpomínala. Je to tím, že registrované partnerství, o které se dřív hlavně bojovalo, je už přijato? 

Menší aktivitu samozřejmě vnímám, i když teď v Česku nežiji. Je to podle mého názoru o lidech. Tehdy skupinka aktivistek dokázala strhnout další ženy. Řekly: „Pojďme, udělejme víkend, pojďme, udělejme Apriles“. Teď tady tak silná parta není, i když některé, i mladší, ženy jsou aktivní stále.

Registrované partnerství v Česku uzavírají spíš muži, než ženy. Čím to podle vás je?

Je to důkaz „viditelnosti“ žen. Ženy nejsou vidět a ve společnosti mají jiné postavení, jsou stále diskriminovány. V důsledku toho mnohdy řeknou: „Nepotřebuji oficiální svazek k tomu, abych mohla žít se svou partnerkou.“ Muži jsou v tomto viditelnější.

Uzavřete registrované partnerství se svou přítelkyní vy?

Jelikož žijeme ve Švýcarsku, chceme se vzít tam. V Česku jsme teď jen na dovolené.

Měly by se podle vás lesbické ženy angažovat i třeba v protiválečných aktivitách, nebo se věnovat úzce tzv. lesbickým tématům?

Určitě i v jiných věcech. Ať už jsem lesbická, nebo heterosexuální žena, pořád jsem občanka tohoto světa. Jestli bojuji pro lepší svět, třeba pro registrované partnerství, protest proti válce, zbrojení, k tomu pro mě nezbytně patří.

Je tomu ale podle vás tak u většiny lesbických žen?

Záleží na tom, zda jde o politicky uvědomělé lidi, či nikoli. Některé lesbické ženy nebojovaly ani za ono registrované partnerství a nechávaly to na jiných. A třeba jednou jsem navštívila squatt, kde působila lesbická skupina věnující se i třeba ekologickým a protiválečným tématům. Byly to ženy levicově, až anarchisticky, zaměřené. Za sebe k tomu cítím potřebu ještě dodat, že mám mnohem blíž k levicovým heterosexuálním ženám, než k lesbickým pravicovým ženám. Považuji dokonce až za absurdní, že lesbická žena či příslušnice jiné menšiny volí pravici, která se svou politikou staví proti ní. Někdy opravdu nechápu. Nedávno se mi třeba svěřil jeden kluk, který je gay, s tím, že volil KDU-ČSL. Nevěřila jsem svým uším.

--------------------------------------------------------

Tento článek vznikl v rámci přípravné fáze projektu genderové informační a tiskové agentury GITA (o.p.s. proFem), který bude spuštěn do ostrého provozu a bude k dispozici novinářské i široké veřejnosti od 1. 9. 2006 na www.ta-gita.cz! V případě zájmu o přebírání našich materiálů nás kontaktujte na agentura@ta-gita.cz, ihned vám vyhovíme.

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem hl.m. Prahy.