Počet žen ve sněmovně se o procento a půl snížil – bylo vás zvoleno pouhých 15,5 procenta. Čím to je?

Politické strany ukázaly, že nezareagovaly na požadavek společnosti, aby v rozhodovacích procesech bylo více žen. Stále totiž převládají vnitrostranické mechanismy, o kterých nedávno v Nedělní partii televize Prima hovořila kolegyně Buzková. Mužské struktury se mezi sebou většinou daleko lépe domlouvají, než struktury ženské. Funguje to, co fungovalo vždy. Ženy spolu ještě neumějí spolupracovat. Nejsou schopné se spolu v rámci politické strany zasíťovat a vytvářet kvalitní tlak na stranickou reprezentaci, aby ve svém rámci přijala jakékoli pozitivní opatření v jejich prospěch.

Sociální demokracie má velmi dobrý program týkající se žen. Realita je ale jiná. V Poslanecké sněmovně na tom se zastoupením žen není nic moc. Čím si to vysvětlujete?

Je to právě tou fungující vnitrostranickou strukturou, protože sociální demokracie je stranou proevropskou a vnímá požadavek Evropy na zvýšení počtu žen. Proto vnímala i to, že je nutné zpracovat a oslovit ženy ve volbách. Program se vždy dělá až po přípravě kandidátních listin. Otiskl se v něm tlak Rady vlády pro rovné příležitosti, aby se tam tyto otázky objevily. V praxi se to teprve odrazí.

Proč je tak propastný rozdíl mezi zastoupením žen v Česku a na Západě, kde jsou rovné příležitosti jednou z priorit?

Vinu bych příliš nedávala politikům. Hledala bych ji daleko hlouběji. Pro to, aby se situace změnila, je zapotřebí širokého politického konsensu. O rovných příležitostech nelze diskutovat pouze v kuloárech či na úrovni několika nevládních organizací v Praze, Brně či Ostravě. Musejí se dostat pod kůži co nejširšímu počtu obyvatel, aby cítili, že to je problém, který je potřeba řešit. Pokud se to nestane celorepublikovým tématem, nikdy se zastoupení žen nezvýší.

Premiér a předseda ČSSD Jiří Paroubek nedávno veřejně slíbil, že sociální demokracie co nejdřív zavede kvóty na kandidátních listinách. Dále také, že bude prosazovat ženy do funkcí prezidentky a premiérky. Myslel to upřímně?

Jsem přesvědčena o tom, že nešlo o prázdný předvolební slib. Jiří Paroubek si coby proevropský politik jasně uvědomuje, jakým směrem je v tomto případě potřeba jít a jak je třeba tyto věci posuzovat. I v Německu se musel najít muž, který rovné příležitosti začal prosazovat – Willy Brandt. Chci doufat, že Jiří Paroubek bude právě Brandtem v rámci sociální demokracie.

V nedávné Nedělní partii televize Prima, kterou jste již zmínila, tři političky hovořily o tom, zda by měla být zavedena povinná celorepubliková kvóta pro zastoupení žen na kandidátních listinách. Petra Buzková s Lucií Talmanovou ji odmítly, Kateřina Jacques by se jí úplně nebránila. Co vy?  

Po zkušenostech, které mám z posledního období a hlavně se sestavováním kandidátek ve svém volebním kraji (Středočeském kraji – pozn. red.) , jsem naprosto přesvědčena, že takováto zákonná úprava by měla existovat. Připojuji se ke Kateřině Jacques, že to musí nastat až po široké diskusi, kterou jsem již zmínila.

Bylo by podle vás možné takovou širokou diskusí ovlivnit třeba i političky ODS, které se ve většině případů jakýmkoli pozitivním opatřením vůči ženám brání?

Nedávno jsem měla schůzku s dámou, dělající festival feministických filmů v Ústí nad Labem. Říkala mi, že když s tímto projektem přišla za primátorem Gandalovičem z ODS, přivítal to jako úžasnou myšlenku. Proto věřím, že i političky a politici ODS postupem času dojdou ke stejným závěrům. Tomu, co říkala paní Talmanová v rámci zmíněné televizní diskuse, se musím jen pousmát. I když z druhé strany to chápu – otevírat myšlenku rovných příležitostí žen a mužů a prát se za ně není žádnou legrací. Obvykle je to o feministické nálepce a o tom, že jste pro některé spolu straníky příliš kontroverzní. Kdyby se k rovným příležitostem přihlásila jakákoli politička ODS, bylo by to pro ni v rámci stranické struktury více méně smrtící. Znám však velkou spoustu žen, které se hlásí k pravicovému vidění světa a přesto jsou s myšlenkou rovných příležitostí ztotožněny.

Vydala veřejnost signál, že chce ženy do politiky, tím, že kandidátky na listinách pro letošní volby získaly poměrně hodně preferenčních hlasů?

Je to možné, ale není to absolutní. Záleží na tom, kdo je volil. Nemyslím si, že to u nás funguje jako na Západě, kde ženy volí ženy.

V minulém volebním období jste předložila návrh zákona o náhradním výživném. Sněmovnou i po vrácení Senátem celkem hladce prošel. Prezident  Klaus jej však vetoval v době, kdy už o něm sněmovna nemohla znovu hlasovat, jelikož jí končilo volební období. Co si o tom myslíte?

Veto jsem nečekala, bylo hodně podpásové, jelikož přišlo po volbách. Musím se sarkasticky usmívat tomu zdůvodnění, které se táhne od veta Senátu – že to je věc těch, kterých se to týká, prý si mají lépe vybírat partnera. To je naprosto nehorázné vůči matkám a otcům, kteří žijí osaměle a starají se o děti. Do žádného vztahu přece nikdo nevstupuje s tím, že se chce rozvést či s tím, že kdyby náhodou rozvod přišel, tak se druhý rodič přestane o dítě starat a nebude platit výživné. Člověk se navíc mění a nikdo z nás nemůže vědět, jak se změní právě jeho partner nebo partnerka.

Navrhnete zákon znovu?

Ano, s menšími úpravami. Jsem zvědavá, jak bude složena nová vláda a jak se s tím popere. Návrh v minulé sněmovně podpořila nejen stojedenáctka ČSSD a KSČM, ale i část KDU-ČSL. Není důvod, aby ho nepodpořila znovu. Uvidíme, jak se k tomu postaví Zelení. Myslím, že kladně. Kladou ve svém programu důraz na pro rodinnou politiku a absence zákona o náhradním výživném se nejvíce dotýká sociálně slabých rodin.

Jak vidíte osud antidiskriminačního zákona, který minulou sněmovnou neprošel?

Věřím, že má šanci. Záležet však bude na postoji komunistické strany, která jej odmítla kvůli tomu, že nezahrnoval zrušení lustračního zákon. Platnost lustrací by však v tomto volebním období měla skončit, takže by antidiskriminační zákon už KSČM podpořit mohla. Nechci předjímat, ale věřím, že ani Zelení nebudou proti. Pokud antidiskriminační zákon nebude v nejbližší době schválen, bude vůči České republice zahájeno řízení ze strany Evropského soudního dvora. Pokuta by byla poměrně velká. Máme poslední šanci zachránit reputaci České republiky jako země dodržující své závazky. A hlavně – ten zákon není ničím proti ničemu.

---------------------------------------------

Tento článek vznikl v rámci přípravné fáze projektu genderové informační a tiskové agentury GITA (o.p.s. proFem), který bude spuštěn do ostrého provozu a bude k dispozici novinářské i široké veřejnosti od 1. 9. 2006 na www.ta-gita.cz! V případě zájmu o přebírání našich materiálů nás kontaktujte na agentura@ta-gita.cz, ihned vám vyhovíme.

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem hl.m. Prahy.