To je podle ní sice pravda, ale neopominutelnou skutečností podle jejího názoru také je, že stát má zároveň k dispozici mnohem efektivnější nástroje k vymáhání dlužných alimentů na neplatícím rodiči, než o jakých se kdy může zdát tomu, kdo zůstal v péči o dítě osamocený.

„Navíc je třeba vzít v úvahu, že péče o děti je v České republice výrazně spojována se ženami a toto je bráno jako významný argument i v rozvodovém řízení. Následky z neplacení výživného tedy nesou vedle dětí ve valné většině ženy. Ve svých argumentech prezident také opomíjí fakt, že ženy mají  v průměru o 18 % nižší platy než muži. Bez výživného od otce dětí je pro ně tedy velice náročné udržet životní standard dětí, na který jsou zvyklé, a to neuvažujeme jen o hmotných záležitostech, ale i o sportovních, kulturních a vzdělávacích aktivitách,“ míní Králíková.  

Podle jejích slov v České republice - více než kdekoli jinde - také platí další negativum: vymáhání alimentů prostřednictvím soudů je časově, psychicky a v důsledku i velmi finančně náročná záležitost.

„V případě, že by roli vymahatele převzal stát, dokázal by, že si rodičů vychovávajících děti opravdu váží a že i řešení situací, v nichž se rodič a dítě octli, vnímá jako jeden z aspektů své rodinné politiky,“ pokračuje Králíková.

Otázkou podle ní zůstává, zda by návrh zákona o náhradním výživném byl smeten pod stůl i v případě, že by onou ohroženou skupinou nebyly ženy a děti, ale převážně muži…

-------------------------------------------------

Tento článek vznikl v rámci přípravné fáze projektu genderové informační a tiskové agentury GITA (o.p.s. proFem), který bude spuštěn do ostrého provozu a bude k dispozici novinářské i široké veřejnosti od 1. 9. 2006 na www.ta-gita.cz! V případě zájmu o přebírání našich materiálů nás kontaktujte na agentura@ta-gita.cz, ihned vám vyhovíme.

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem hl.m. Prahy.