O poslankyních a poslancích se většinou psalo pouze v mužském rodě. Snad nejkřiklavějším příkladem byl novinový titulek „Kateřina Konečná je opět nejmladším zákonodárcem“. Mužský rod se tedy dostával i tam, kde se psalo o poslankyni, nikoli o všech nově zvolených bez ohledu na pohlaví…

Na ženy zapomínali i lídři vítězných politických subjektů, kteří děkovali „voličům“. Čestnou výjimkou byl předseda Strany zelených Martin Bursík, jenž  v opakovaném poděkování nezapomněl ani na voličky…

Pánové na díky ženám, jež jim (a dalším kandidátkám a kandidátům jejich stran) vhodily své hlasy, jistě nezapomněli proto, že by si těchto hlasů nevážili (a hlavně by o ně určitě nechtěli přijít). Důvod byl banálnější – vlastně si ani neuvědomili, že jim neděkují. Do slůvka „voliči“ prostě jednoduše a pohodlně zahrnuli i je.

To je samozřejmě do jisté míry omlouvá, ovšem do budoucna by se měli podobných faux pas vyvarovat. Čeština totiž ženský rod zná a zní v ní hezky. Navzdory tomu, že u některých slov (například host) stále chybí. Volička však existuje, což pochopil i Microsoft Word, který pod ní nemaluje červenou vlnku…

----------------------------------------------------------------

Tento článek vznikl v rámci přípravné fáze projektu genderové informační a tiskové agentury GITA (o.p.s. proFem), který bude spuštěn do ostrého provozu a bude k dispozici novinářské i široké veřejnosti od 1. 9. 2006 na www.ta-gita.cz! V případě zájmu o přebírání našich materiálů nás kontaktujte na agentura@ta-gita.cz, ihned vám vyhovíme.

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem hl.m. Prahy.