Když ředitelka občanského sdružení Gender Studies Alena Králíková reagovala na brutální napadení ředitelky Sekce pro lidská práva a rovné příležitosti Úřadu vlády Kateřiny Jacques, mimo jiné napsala: „Ze strany vedení policie, případně politiků, brzy zcela jistě přijdou první stereotypní argumenty proti chování Kateřiny Jacques. Určitě neopomenou zmínit, že je zarážející, že na demonstraci brala své děti, což by přece ´zodpovědná matka´ nikdy neudělala. Může dojít i k tomu, že dodají něco ve smyslu ´hysterického chování´, tak často spojovaného se ženami. Můžeme si jen tipovat, kdo se jako první vyjádří k tomu, že Kateřina Jacques výrazně narušila tradiční rozdělení rolí mezi muži a ženami a reakce policie jednoduše následovala. Jednoznačně také padne – mezi řádky, nebo přímo – náznak toho, jak strana, za niž Kateřina Jacques kandiduje – incident využije ke svému zviditelnění.“

Netrvalo dlouho a takové pseudoargumenty opravdu zazněly. Nikoli však od muže, nikoli od zástupce policie, ale (a o to hůř) od ženy – pražské zastupitelky za SNK ED Markéty Reedové. Ta ve svém příspěvku pro deník Právo (3. 5. 2006) neopomněla zmínit jízlivou poznámku (která by se dala čekat spíš od šovinisticky smýšlejícího muže), že Jacques je „křehkou blondýnkou“. „Kateřina Jacques je političkou, představitelkou Úřadu vlády a má mnoho možností, jak vyjádřit svůj odpor k neonacistickým akcím, které také zásadně neschvaluji. Chodit na akce, které jsou známy svou kontroverzností, extrémními projevy a velkým nebezpečím střetu s pořádkovými silami, je pro politiky mírně řečeno nerozumné. Natož tam vodit svoje děti a vystavit je nebezpečí,“ napsala dále Reedová.

Zapomněla zřejmě na to, že v demokratické společnosti mají občané nezadatelné právo protestovat proti pochodům těch, kteří svými projevy vyvolávají nenávist. Vychovávat děti k tomu, že zlu je třeba čelit, je správné. Nelze přece donekonečna zavírat oči před vzrůstajícími nebezpečnými jevy jako jsou rasismus či xenofobie. Je ostudou, že proti neonacistickým pochodům v Česku otevřeně protestuje tak málo lidí. Když například ve Spolkové republice Německo loni probíhaly oslavy šedesátého výročí konce druhé světové války a vítězství nad Hitlerem, asi tisícový průvod neonacistů neměl šanci projít. Proti němu se totiž postavilo mnohonásobně více lidí (i s malými dětmi), kteří nenávist prostě zarazili a nepustili ji beztrestně se producírovat městem. Německá policie se zachovala jak měla – ohlášený pochod neonacistů nechránila. Nikoli jako u nás, kdy policisté neonacisty po celá léta chrání a tlučou ty, kteří se nebojí se jim postavit.

Článek Reedové znepokojil i samotnou Jacques. „Je mi velmi líto, že moje mateřství takto zneužila politička strany, která se prezentuje coby evropská. V Evropě je běžné jít vyjádřit svůj názor a vzít sebou děti. Nechápu, proč paní Reedová reagovala tak zle,“ řekla agentuře GITA.  

Reedová ve svém textu dále uvedla: „Zejména v době před volbami se nedá vyhnout myšlence, že celý incident byl nafouknut a zpolitizován ve snaze strhnout pozornost a získat sympatie voličů. Je to však krátkozraké. Protože pokud sami veřejní činitelé budou vyhledávat střetové situace, vyvolávat incidenty s policií, naruší důvěru v právo a pořádek ještě více a dopad na celý stav společnosti může být katastrofální. Povede to k ještě větším projevům nesnášenlivosti a extremismu, proti kterému Kateřina Jacques tak vehementně protestovala.“

Ten cynický tón je až zarážející. Člověk by ohánění se „právem a pořádkem“ očekával spíš třeba na stránkách nesnášenlivé Národní strany (kde se ostatně lze dočíst plno odporností), než v textu zastupitelky hlavního města Prahy. Je znepokojivé, že pokaždé, když je kdokoli zmlácen, tak se místo normální lidské solidarity nezřídka dostavují i věty o zneužití ve volební kampani. Tyto věty vypovídají o jejich autorech a autorkách mnohé – podle sebe soudím tebe.

Kateřina Jacques se zachovala statečně. Dala správný příklad svým dětem, jelikož se tváří v tvář postavila neonacistům (jak ostatně činí již léta). Paradoxně ji za to zmlátil policista, který ji měl naopak chránit (to je povinnost policie). Ocenitelné na političce Strany zelených je též to, že na Prvního máje nechyběla tam, kde bylo správné být. Plno ostatních politiků tam bohužel chybělo. Mnozí z nich totiž raději  naháněli volební hlasy na pražské Letenské pláni, kde v rámci antikomunistické akce nečinně přihlíželi nápisu „Zabij komunistu, posílíš mír“, který je i po brutálním, politicky motivovaném, napadení místopředsedy KSČM a poslance Jiřího Dolejše nadále beztrestně prezentován (autorka těchto řádků si nápis coby důkaz vyfotografovala mobilním telefonem).